Paměť ran a síla odpuštění: pohled pravoslavného kněze
Paměť není nenávist, ale odpovědnost – a odpuštění není zapomenutí, ale síla překonat bolest.
S tímto poselstvím se obrátil k věřícím protojerej Blagoje Katić z chrámu sv. apoštola Pavla v Petrovaradínu v Srbsku, jehož slova zaznamenalo srbská redakce SPN.
V době, kdy se svět znovu zmítá v geopolitickém napětí a paměť na minulé bolesti bývá zneužívána k podněcování nenávisti a nových konfliktů, přichází duchovní výzva připomenout si skutečný smysl křesťanské paměti.
Jak má pravoslavný křesťan čelit ranám dějin? Jak se má vztahovat k utrpení, které jeho národ zažil – často krutému, nezhojenému, vrytému do kolektivní paměti?
V odpovědi zdůrazňuje, že historické vědomí národa si nese nejen vzpomínku na hrdiny, svaté a duchovní velikost, ale také na tragédie, útisk a oběti násilí. Paměť je podle něj nejen bolestivou zkušeností, ale i duchovní výzvou k bdělosti.
„Ano, musíme si pamatovat. Ne proto, abychom živili nenávist, ale abychom znovu neprožili stejné tragédie.“
Paměť podle otce Blagoje není synonymem zášti, ale zodpovědného připomínání si minulosti, které může zabránit opakování zla.
„Odpouštět neznamená zapomínat – znamená to překonávat, osvětlit minulost světlem Kristovy pravdy a lásky.“
Zkušenost Srbska, které v nedávných dekádách zažilo války, vyhnání i nespravedlnost, podle něj ukazuje, že duchovní síla národa nespočívá v mstě, ale v odhodlání kráčet k pravdě a pokoji s Kristem.
„Když už nemáme tu čest umírat za svou vlast, naučme se pro ni žít. A abychom to dokázali, musíme se vrátit ke Zdroji života – ke Kristu a Jeho věčnému učení.“
Otec Blagoje tím uzavírá svou výzvu věřícím – aby paměť nebyla nástrojem rozdělení, ale mostem k uzdravení, a odpuštění nikoli slabostí, ale duchovní cestou ke smíření.
