Mariánskolázeňský ikonostas: unikát světového významu a součást UNESCO
Keramický majolíkový ikonostas v pravoslavném chrámu sv. knížete Vladimíra v Mariánských Lázních patří k jedinečným památkám svého druhu na světě.
Jak vysvětluje představený chrámu a bývalý kancléř metropolitní rady Josef Hauzar, jeho historie sahá až na přelom 19. a 20. století.
„ Ikonostas keramický majolíkový byl vyroben jako reprezentant ruského výtvarného umění na světovou výstavu v Paříži, na jubilejní výstavu v roce 1900, kde jako takový získal hlavní cenu, takzvanou Grand Prix de France,“ uvádí otec Josef.
Tehdejší starosta stavebního výboru, plukovník Rykovský, jej zakoupil pro nový pravoslavný chrám.Chrám byl však tehdy teprve ve výstavbě.
„Ikonostas byl po převozu deponován na radnici, uschován v bednách, tak jak byl vezen do Paříže, tak byl přivezen z Paříže a zůstal tady.“
Podle otce Josefa měl velké štěstí:
„Takových ikonostasů bylo vytvořeno skoro stejných nebo velmi podobných asi 14, jedny prameny říkají až 17. Ovšem, jenom ten náš se zachoval, poněvadž ty ostatní po ruské revoluci v roce 1917 byly zničeny.“
Zajímavý je i samotný způsob výroby, o který se s naší redakcí podělil otec Josef.
„V devatenáctém století nebyly takové automatické technologie jako dnes, dělalo se všechno ručně, formy se vytvářely ručně a tak dále. Jednotlivé barvy na tom ikonostase se vypalují při různých rozdílných teplotách. Takže bratři Pankratovoji, kteří byli hlavními fyzickými tvůrci ikonostasu, vkládali ty jednotlivé díly namalované do pece, kam je museli dávat tou barvou, která potřebovala nejvyšší žár, pak se prostě klesalo níž a níž.“„Někdy se stalo, že ty jednotlivé kusy se tím opakováním, vypalováním buď skroutily nebo popraskaly, a musely se vytvářet nové.“
Konstrukce ikonostasu je geniální.
„Konstrukce je ze dřeva, na které jsou zavěšeny jednotlivé díly a upevněny dřevěnými kolíky. Je to zase geniální, poněvadž kdyby to bylo na kovové konstrukci, kdyby tam byly třeba šrouby, tak by to tím pohybem, tím pnutím mohlo popraskat. Když to dřevo pracuje a uhýbá tomu tlaku těch jednotlivých keramických dílů, nepraskají.“
Výrobci tehdy slibovali stoletou životnost.
„Už je tady teda víc jak 100 let, když pomineme, že byl vyroben koncem 19. století, dá se říct, že už existuje více než 130 let v této podobě,“ říká otec Josef.
A dodává i informaci o mezinárodním významu ikonostasu:
„Sám ikonostas, jako vidíme, je zapsán do světového dědictví UNESCO, poněvadž když byl zapsán Lázeňský trojúhelník, tak ještě v jednotlivých městech byly vytipovány některé interiéry – tak v Mariánských Lázních jsou to asi čtyři interiéry, a v každém případě je to náš ikonostas a pak interiér Nových lázní v římském stylu.“
SPN zveřejnil exkluzivní video dokument o chrámu sv. knížete Vladimíra v Mariánských Lázních.
