K úmrtí Ozzyho Osbourna…
Přeložený článek z ukrajinské redakce SPN. Autor: Andrej Vlasov
22. července 2025 zemřel člověk, kterého nazývají kmotrem heavy metalu. Sám si říkal Princ temnoty a obklopoval se démonickou symbolikou. Jeho život i smrt vedou k zamyšlení.
Heavy metal není jen hudební žánr, ale celá kultura, na které vyrostly miliony lidí po celém světě. Metallica, AC/DC, Iron Maiden, Nirvana a další – to jsou idoly mladých i starších generací. Mnozí věřící, dokonce i kněží, se v určité fázi života touto hudbou nadchli a pro některé byl odklon od ní symbolem přechodu z temnoty ke Světlu. Jiným se tato hudba líbí dodnes. Ale odkud se v ní bere tolik démonismu, okultních a satanistických symbolů? Proč ta touha spojovat se se silami zla, zobrazovat kostry, monstra, krev a podobné motivy? Proč tolik „pekelných“ témat – Hells Bells, Highway to Hell od AC/DC, Hell Awaits od Slayer a další? A proč je tato estetika přitažlivá pro miliony lidí?
Zajímavé je, že téměř všechny hvězdy heavy metalu říkají, že nejsou ideologickými satanisty a že jde jen o pódiovou image. Vědí, že satanismus je špatný a peklo děsivé. Sám Ozzy Osbourne ve své autobiografii I Am Ozzy přiznal, že se bojí pekla: „Udělali jsem tolik zlého, že jestli peklo existuje, patřím tam. Ale doufám, že mi Bůh odpustí.“ Přesto se obklopoval pentagramy, obrácenými kříži, zpíval o smrti a pekle, a na pódiu se choval jako posedlý. Známý je incident, kdy ukousl hlavu živému holubovi a netopýrovi – jednou, ale stalo se.
První vysvětlení, které se nabízí, je prosté: nevěra v reálnou existenci pekla a ďábla, lehkovážnost, ale i vědomí, že se to dobře prodává. Při hlubším zamyšlení však vidíme, že tato „démonická kultura“ je často formou protestu – lidí, kteří nenašli pravdu, lásku a Boha tam, kde by měli: v Církvi, v oficiálním křesťanském učení, v morálce. Je to protest proti propasti mezi evangeliem a životem těch, kdo ho hlásají.
Když člověk vidí, že pod křížem a ikonami se skrývá lež, chamtivost a útlak, má tendenci utéct co nejdál – až k opačné symbolice. Pokud křesťané po staletí dělají opak toho, co učil Kristus, vzniká opačná kultura, která oslavuje satana a obklopuje se démonickým prostředím.
Evropa se nazývá křesťanským kontinentem, ale mučení inkvizice dalece překonalo brutalitu pohanských pronásledovatelů. Pod heslem Ad majorem Dei gloriam hořely hranice s těmi, které církev označila za čarodějnice či heretiky. Křesťanské národy Evropy se navzájem vraždily po staletí. Duchovní a biskupové často stáli v čele vojsk. Zatímco lid trpěl hladem a nemocemi, stavěly se katedrály a utrácelo se na luxus, ne na pomoc potřebným.
Podobné svědectví zanechal archimandrita Spiridon (Kisljakov), když popsal, jak mu buddhističtí mniši v Sibiři řekli: „Nejdříve sami křesťané uvěřte svému Bohu a ukažte nám, jak ho milujete. Pak vás možná přijmeme.“ Spiridon přiznává, že po těch slovech plakal.
Proto v dějinách vynikají svatí, kteří skutečně žili podle evangelia, i když často čelili odporu vlastní církevní hierarchie. Kristus byl shovívavý k hříšníkům, ale nemilosrdný k pokrytcům: „Gore vám, zákoníci a farizeové, pokrytci…“ (Mt 23,25–28). Apoštol Pavel podobně říká: „Kvůli vám je Boží jméno mezi pohany v opovržení“ (Řím 2,21–24).
Ozzy Osbourne vyrůstal ve věřící rodině a jako dítě ministroval. Něco ho však přimělo stát se „Princem temnoty“. Každý hledá dobro a lásku – nejprve v Bohu a Církvi, ale když to tam nenajde, obrací se opačným směrem. Tam však to, co hledá, také nenajde – a často to vede k zoufalství a záhubě.
Díváme-li se na heavy-metalové „démony“ a jejich fanoušky, můžeme si snadno říct: „Díky Bohu, že nejsem jako oni.“ Ale nemáme na jejich odchodu k temnotě i my svůj podíl? Neplatí na nás Kristova slova: „Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto maličkých… tomu by bylo lépe, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a utopili ho“ (Mt 18,6)? Pokud nežijeme po křesťansku, nemůžeme se divit, že se „ti maličcí“ odvracejí – možná navždy.
Ozzy Osbourne zemřel, ale tisíce jeho následovníků dál, byť jen navenek, uctívají temné síly. Můžeme s jistotou říci, že na tom nemáme žádnou vinu? Písmo říká: „Jestliže bezbožníka nevaruješ… jeho krev budu žádat z tvé ruky“ (Ez 3,18).
Křesťané mohou vést svět k nápravě láskou k bližnímu a životem podle Kristových přikázání. Otázkou je – děláme to?
