Barvy v pravoslavné liturgii: symbolika a zvyklosti
Pravoslavná liturgie je bohatá na symboliku a jedním z jejích výrazných prvků jsou také barvy užívané na bohoslužebných rouchách.
Na rozdíl od římskokatolické církve, kde existuje pevně stanovený kánon liturgických barev, východní tradice žádný jednotný systém nemá. Přesto se v průběhu staletí utvořily zvyklosti, které dávají barvám jejich vlastní duchovní význam.
Byzantský ritus: světlé a tmavé
Bohoslužby všech pravoslavných církví se slouží v byzantském ritu. Ten rozlišuje zejména světlé a tmavé barvy, přičemž volba závisí na charakteru svátku či liturgického období. V řecké pravoslavné církvi se často používá tmavě červená nebo vínová při nejslavnostnějších příležitostech. Běžně se setkáme také se zlatou a bílou, které symbolizují radost a světlo.
Slovanská tradice: detailní rozdělení barev
U slovanských pravoslavných církví se vyvinul podrobnější systém liturgických barev, částečně ovlivněný západní tradicí.
Zlatá: základní barva, užívá se, když není předepsána jiná.
Světle modrá: mariánské svátky (Theotokos), archandělé, někdy i svátek Křtu Páně.
Purpurová nebo tmavě červená: období Velkého půstu, především ve všední dny.
Červená: Zelený čtvrtek, svátek Povýšení sv. Kříže, svátky mučedníků, ale také Vánoce a Velikonoce na Athosu či v Jeruzalémě.
Zelená: Květná neděle, Letnice, svátky světců, kteří nezemřeli mučednickou smrtí.
Černá: všední dny Velkého půstu a Svatého týdne (kromě Zeleného čtvrtku), hojněji ve slovanské tradici.
Bílá: Velikonoce, Vánoce, Křest Páně a další velké svátky Páně, ale také pohřby.
Symbolika barev - Každá barva má svůj význam:
Zlatá a bílá – radost, slavnost, Boží světlo.
Modrá – úcta k Bohorodičce a nebeským bytostem.
Červená – Kristova krev, mučednictví i vítězství života nad smrtí.
Zelená – nový život, obnova, Duch svatý.
Purpurová a černá – pokání, smutek, příprava na vzkříšení.
Závěr
Liturgické barvy v pravoslaví nejsou pevně kánonicky stanovené, ale jsou hluboce zakořeněné ve zvyklostech jednotlivých církví. Připomínají věřícím, že každé období církevního roku má svou duchovní náladu a poselství. Především pak ukazují, že bohoslužba není jen obřadem, ale také cestou, na níž se víra projevuje všemi smysly – v modlitbě, zpěvu i barvách.
