Ekumenický patriarcha: Muslimové dobrovolně přijímají pravoslaví
Uvedl, že muslimové v nezanedbatelných počtech dobrovolně konvertují k pravoslavnému křesťanství. Co na to statistiky a jak je na tom Turecko se svobodou vyznání?
Ekumenický patriarcha Bartoloměj I. uvedl, že nezanedbatelný počet muslimů dobrovolně konvertuje k pravoslavnému křesťanství. Podle jeho slov se jedná o trend, který nelze přehlížet, přičemž zdůraznil, že církev nebude zavírat dveře těm, kteří přicházejí na základě vlastního rozhodnutí. O patriarchově promluvě informoval řecký portál The Atlas Wire.
Odmítnutí proselytismu a otevřená náruč
Patriarcha tyto výroky pronesl během nedělních bohoslužeb v patriarchální katedrále ve Fanaru dne 19. dubna 2026. Jasně přitom vymezil postoj patriarchátu k šíření víry:
Patriarchát neprovozuje proselytismus a nikdy nebude nikoho k přestupu nutit. Ty, kteří však přicházejí ze své vlastní svobodné vůle, nelze odmítnout,“ prohlásil.
Církev popsal jako společenství otevřené všem lidem bez rozdílu národnosti. Uvedl, že náruč církve se vztahuje na „Řeky, Vlámy, Karpatorusy, Ukrajince, Francouze, Korejce a kohokoli jiného, koho si lze představit“.
Hledání smyslu u mladé generace
Podle patriarchy je patrný rostoucí zájem o pravoslavnou víru zejména mezi mladými a vzdělanými lidmi. Tento jev vysvětluje jejich vnitřním hledáním:
Cítí vnitřní prázdnotu, kterou nacházejí naplněnou v křesťanství, a konkrétně v pravoslaví.“
Zároveň však dodal, že pravoslavná církev k novým věřícím přistupuje uvážlivě a na nikoho nespěchá. „Církev nespěchá s tím, aby kohokoli hnala ke křtu,“ vysvětlil Bartoloměj s tím, že proces přijetí víry musí být zralý. Celou problematiku rámoval teologicky, kdy hovořil o „Božím království jako o něčem přítomném v lidech“ a vyjádřil naději v jeho další rozšiřování po celém světě.
Turecká demografie: země, kde patriarchát sídlí
Ekumenický patriarchát působí od roku 1991 pod vedením Bartoloměje I. ve Fanaru v Istanbulu, tedy v převážně muslimském prostředí. Turecko se oficiálně hlásí k téměř stoprocentní muslimské identitě, reálný obraz společnosti je ale složitější.
Průzkum agentury KONDA z října 2024, provedený na 6 137 respondentech, odhalil výrazný posun v náboženské identitě: podíl Turků popisujících se jako „zbožní" klesl z 55 % v roce 2008 na 46 % v roce 2025, zatímco podíl těch, kteří se označují za ateisty nebo nevěřící, vzrostl ze 2 % na 8 %. Pozoruhodné přitom je, že 90 % nevěřících Turků je mladších 35 let.
Přímá čísla konverzí muslimů k pravoslaví nejsou k dispozici. Proč? Mnoho tureckých konvertitů ke křesťanství totiž svou víru skrývá ze strachu z rodinného tlaku, náboženské diskriminace a pronásledování. Konverze od islámu může znamenat vyloučení z rodiny i komunity, takže reálný počet konvertitů je pravděpodobně vyšší, než oficiální statistiky naznačují.
Pronásledování v Turecku je často poháněno představou, že být Turkem znamená být muslimem. Každý, kdo se otevřeně hlásí k jiné víře, zejména pokud konvertuje od islámu, je často považován za někoho, kdo zrazuje a hanobí svou rodinu i svůj národ,“ - Opendoors.
Situace křesťanů v Turecku (USCIRF)
Americká komise pro mezinárodní náboženskou svobodu (USCIRF) konstatuje, že náboženská svoboda je v Turecku ohrožena: úřady stíhají teologické disidenty za údajné urážky islámu, vykonávají nadměrnou administrativní kontrolu nad náboženskými skupinami a brání některým komunitám v přístupu k modlitebnám a duchovním – včetně vyhošťování zahraničních křesťanských pastorů pod záminkou bezpečnostních rizik.
Evropský parlament uvádí, že v posledních letech bylo z Turecka deportováno nejméně 300 zahraničních křesťanských pastorů, misionářů a jejich rodinných příslušníků, kteří mají zároveň zakázán návrat do země. O čemž informovali třeba EWTN News.
Zvláště palčivým symbolem omezení zůstává Teologická škola v Heybeliada (Halki). Seminář byl uzavřen v roce 1971 poté, co turecký parlament přijal zákon zakazující soukromé vysoké školy. Navzdory opakované mezinárodní kritice a příslibům tureckých představitelů zůstává škola dodnes zavřená, čímž pravoslavná církev přišla o možnost vychovávat kněze na domácí půdě. Nejnovější zpráva USCIRF z roku 2026 navíc upozorňuje, že turecká vláda zintenzivnila dlouhodobou kampaň, v jejímž rámci odvolává povolení k pobytu zahraničním křesťanským duchovním – dosud se to dotklo nejméně 375 kněží, jejich rodinných příslušníků a dalších náboženských pracovníků.
Pravoslavná komunita v Turecku je tak dnes nejen malá, v celé zemi žije jen 3 000 až 5 000 řeckých pravoslavných věřících, ale i systematicky oslabovaná. Patriarchova slova o otevřené náruči proto zaznívají v prostředí, které konverzi ke křesťanství nečiní ani bezpečnou, ani jednoduchou. A přesto, nebo právě proto, je nejspíš považuje za trend, o němž se mlčet nedá.
SPN dříve informoval: Zpráva USCIRF: Rusko stupňuje represe proti náboženským komunitám
