Sankce po „zelenskovsku“: „Případ Mindiče“ proti „případu SPN“
Deset let sankcí novinářům za kritiku vlády a tři roky korupčníkům za krádež milionů. Příběh o tom, koho a jak trestají v současné Ukrajině.
Článek je přeložen z ukrajinské redakce SPN.
Na konci října 2025 se v Ukrajině stala událost, která nemůže neznepokojit všechny, kdo si cení svobody slova a náboženské svobody. Prezident Volodymyr Zelenskyj podepsal dekret o zavedení sankcí proti novinářům a editorům Svazu pravoslavných novinářů (SPN) a projektu „První kozák“.
Tito lidé nejsou úředníci, nejsou oligarchové ani korupčníci. Jejich jediné „provinění“ spočívá v tom, že informovali o dění kolem Ukrajinské pravoslavné církve (UPC). Už dříve proti nim byla zahájena trestní řízení pro podezření ze státní zrady s hrozbou doživotního trestu. Nyní následovaly sankce na deset let: zablokování majetku, zákaz jakýchkoli finančních operací, omezení pohybu po Ukrajině, zákaz používání telefonů apod.
A doslova o několik dní později svět obletěl největší korupční skandál posledních let na Ukrajině. Figurovali v něm nejen ministři z nejvyššího vedení země, ale i nejbližší přátelé samotného Zelenského ještě z „Kvartalu 95“. Tito lidé kradli peníze určené pro energetický sektor a možná i pro obranyschopnost Ukrajiny. NABU při domovních prohlídkách ukázalo balíky dolarů, stále zapečetěné bankovními páskami amerických bank. Není pochyb, že šlo o prostředky, které země dostávala jako pomoc od západních partnerů.
Dne 13. listopadu Zelenskyj zavádí sankce proti korupčníkům, kteří podle vyšetřovatelů odcizili více než 100 milionů dolarů. Logika napovídá: krádež stovek milionů během války je skutečný zločin proti státu – na rozdíl od novinářů, kteří pouze psali pravdu o Církvi.
Jenže sankce proti korupčníkům se ukázaly být čistě symbolické. Co se děje?
Sankce proti novinářům: svoboda slova pod palbou
Dne 31. října 2025 Zelenskyj uvedl v účinnost rozhodnutí Rady národní bezpečnosti a obrany (SNBO) o osobních sankcích vůči osobám spojeným s činností Svazu pravoslavných novinářů (SPŽ) a platformy „První kozák“.
Vezmeme-li v úvahu, že tento trest dopadl na lidi, jejichž jediným „proviněním“ bylo ukazovat, jak moc porušuje svobodu slova a práva věřících v Ukrajině, jde o bezprecedentní krok.
Sankce zahrnují zejména:
- blokaci účtů a aktiv,
- zákaz šíření médií na území Ukrajiny,
- přerušení elektronických komunikačních služeb (telefon a internet),
- omezení obchodních operací,
- blokaci webů a sociálních sítí SPN
Ministerstvu zahraničních věcí Ukrajiny bylo navíc uloženo informovat o zavedení těchto opatření Evropskou unii a USA, aby „si vzaly příklad“ a zavedly obdobná omezení.
Jinými slovy, novináře, kteří hájí kanonickou Církev, ukrajinská vláda oficiálně postavila na roveň nepřátelům státu nejvyššího řádu a prohlásila jejich činnost za hrozbu národní bezpečnosti. Nikdo z nich nevydával pozice Ozbrojených sil Ukrajiny, nepodváděl s „humanitární pomocí“, nežádal úplatky za rozhodnutí. Jejich „zbraněmi“ jsou počítač, kamera a telefon. Všechny materiály, které publikovali a publikují, jsou (dosud) veřejně dostupné – každý se může podívat na web či sociální sítě SPN a sám posoudit „závažnost“ jejich „zločinů“. Věřte, nic „kacířštějšího“ než věcnou kritiku PCU tam nenajdete.
Kdo krade miliony?
Paralelně se v Kyjevě rozhořel skandál, který v médiích dostal označení „Mindičgate“.
Podle Národního protikorupčního úřadu (NABU) je nejbližší přítel a dlouholetý spolupracovník Zelenského Timur Mindič, spolumajitel studia „Kvartal 95“, obviněn z řízení korupčního schématu v energetickém sektoru. Schéma zahrnovalo „provize“ až 15 % z kontraktů největšího státního podniku Energoatom.
Jde o stovky milionů dolarů – prostředky, které měly jít na modernizaci energetiky a posílení obranyschopnosti země během války.
Spolu s Mindičem figuruje ve vyšetřování podnikatel Oleksandr Cukerman – rovněž osoba blízká prezidentskému okruhu. Oba byli podle médií varováni a stihli Ukrajinu opustit ještě před zahájením prohlídek. Do schématu mohou být zapleteni ministři spravedlnosti a energetiky, bývalý vicepremiér a zřejmě i další vysoce postavení činitelé.
Vláda navrhla uložit Mindičovi a Cukermanovi sankce na deset let. Zelenského dekretem však byly schváleny jen na tři roky.
Zajímavé je rovněž to, že v sankčním dokumentu jsou Mindič a Cukerman uvedeni jako občané Izraele, nikoli Ukrajiny. Jinými slovy, Zelenskyj uvaluje sankce na občany jiného státu. A v tom je zvláštní cynismus – hned z několika důvodů:
Ještě před dvěma dny šéf Státní pohraniční služby tvrdil, že Mindič opustil Ukrajinu zcela legálně, „protože má tři děti mladší 18 let“. Pokud je ale občanem Izraele, proč by potřeboval tuto výjimku? Klidně mohl vycestovat na izraelský pas. Buď tedy pohraniční služba neví, na jaký pas vycestoval, nebo se veřejnost vědomě uvádí v omyl.
- Jsou-li sankce uvaleny na „občana Izraele Mindiče“, na koho přesně se vztahují – na ukrajinského podnikatele, nebo na nějakého Izraelce stejného jména?
- A hlavně: uvalení sankcí na „izraelské občany“ Mindiče a Cukermana umožňuje ukrajinským občanům Mindičovi a Cukermanovi (na něž sankce uvaleny nebyly) volně nakládat s majetkem, účty a aktivy uvnitř Ukrajiny.
- Zatímco na SPN dopadl úplný zákaz na deset let, na Mindiče a Cukermana byly uvaleny tříleté sankce, které je – jako ukrajinské občany – v praxi téměř v ničem neomezují.
A to navzdory tomu, že motivace sankcí vůči SPN stojí na nedoložených a vágních obviněních z „propagandy“, údajného napojení na UPC a možných vazeb na Rusko (které neexistují). Zatímco korupčníci jsou obviňováni z rozkrádání prostředků spojenců Ukrajiny a z praní peněz ve zvlášť velkém rozsahu. Zvláštní „třešničkou na dortu“ je věta jednoho z obviněných, zachycená v materiálech případu: „Dva miliony (dolarů?) odešly do Moskvy.“
Proto celá situace působí maximálně cynicky.
Čím se „Kvartal 95“ liší od UPC?
Mindiče se Zelenským pojí mnohaletá spolupráce v „Kvartalu 95“ – komediálním projektu, na němž začala kariéra dnešního prezidenta.
Když skandál vypukl, studio „Kvartal“ spěšně prohlásilo, že Mindič (ačkoli projekt fakticky vlastní) „má se Studiem právní vazbu, ale neúčastní se jeho činnosti a neovlivňuje obsah ani rozhodování týmu“.
Těžko si nevšimnout ironie: podobná slova o „kanonické vazbě“ (nikoli právní) a absenci vlivu opakují už léta představitelé Ukrajinské pravoslavné církve ve vztahu k Ruské pravoslavné církvi.
Ano, historicky měla UPC kanonické jednoty s Ruskou pravoslavnou církví. Moskva ji však neřídí, nejmenuje biskupy ani nediktuje rozhodnutí. A na rozdíl od Mindiče s „Kvartalem“ Moskva nemůže UPC „rozpustit“.
Když však jde o Církev, Zelenskyj a jeho okolí tvrdí pravý opak. Věřící UPC se obviňují ze „spojení s Moskvou“, na jehož základě se zavírají kláštery, vyhánějí mniši a uvalují sankce na novináře. Jakmile však jde o prezidentovy osobní přátele, náhle platí jiná logika: „Ano, existuje právní vazba, ale neneseme odpovědnost.“
Aplikujeme-li na „Kvartal“ argumenty, které se používají proti UPC, musel by být „Kvartal 95“ uzavřen a na všechny jeho členy by dopadly sankce. Stejně tak by se měl rozpustit Parlament Ukrajiny, kabinet ministrů a především SNBO – jehož tři představitelé v čele s Umerovem se objevují na „nahrávkách Mindiče“.
Právě SNBO, jehož členové jsou dnes obviňováni z rozkrádání milionů veřejných prostředků, přitom nedávno zaváděl sankce proti novinářům spojeným s UPC. Proč tedy nejsou tyto struktury rozpuštěny, zatímco Církev má být zakázána?
Patrně proto, že „to je něco jiného“.
Závěry
Všem je zřejmé, že sankce proti novinářům hájícím UPC působí jako nástroj politické msty, zatímco sankce proti korupčníkům z okruhu Zelenského jako hrubá imitace spravedlnosti.
První skupina jsou lidé, kteří píší o víře a Církvi a politiku řeší teprve ve chvíli, kdy politika zasahuje do církevních záležitostí. Druhá skupina jsou ti, kteří se obohacují na válce, slzách a utrpení ukrajinského národa.
Jenže za hrozbu národní bezpečnosti byli prohlášeni právě ti první.
Pro všechny, kdo upřímně věří v demokratické hodnoty a lidská práva, je situace zřejmá: v zemi, která se hrdě nazývá „baštou demokracie“, jsou novináři trestáni za pravdu a korupčníci kryti. Zřejmě proto, že slov se vláda bojí víc než raket. Není to překvapivé: na ukrajinskou moc lze plně vztáhnout Kristova slova: „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci… očišťujete vnějšek číše a mísy, ale uvnitř jste plní loupeže a nepravosti“ (Mt 23,25).
Připomeňme ukrajinské moci, která se verbálně hlásí k Evropě: náboženská svoboda a svoboda tisku nejsou pro Západ deklaracemi, nýbrž základy civilizace. Jejich pošlapávání nemůže zůstat bez následků. „Všechno skryté bude zjeveno.“
Novináři SPN nespáchali zločiny – hájili Církev milionů Ukrajinců. Na ně však dopadají maximální sankce. Naproti tomu úředníci, kteří kradou za války a páchají bezpráví, zůstávají fakticky nedotknutelní.
Toto je skutečný rozsah rozporu mezi deklaracemi Ukrajiny o demokracii a její reálnou praxí.
