Cesta dcery pastorky k pravoslaví skrze zkušenost božské liturgie
Osobní svědectví bývalé metodistické pastorky o tom, jak její dcera našla duchovní domov v Pravoslavné církvi.
Bývalá metodistická pastorka Kathryn T. Adams popsala osobní cestu své dcery Sarah Emerick Craig k Pravoslavné církvi, kterou vnímá jako přirozené vyústění dlouholeté duchovní zkušenosti a hledání hlubší liturgické tradice. Autorka o tom svědčí ve svém textu zveřejněném v prosinci letošního roku. O tomto příběhu informoval deník The Vindicator.
Kathryn Adams sloužila více než čtyřicet let jako metodistická duchovní a spolu s manželem vychovala dvě dcery v prostředí protestantské církve. Přesto ji nepřekvapilo, když jí starší dcera oznámila, že se připravuje na vstup do Pravoslavné církve a je v kontaktu s pravoslavným knězem. Sama autorka se s pravoslavím poprvé setkala během dobrovolnických cest do sirotčinců v bývalém Sovětském svazu, kde ji hluboce oslovila božská liturgie ruské pravoslavné tradice.
Podle jejích slov působí pravoslavná bohoslužba jako vstup do nebeské reality, v níž se propojují modlitby, zpěv, čtení Písma, eucharistie i vůně kadidla. Právě božská liturgie, chápaná jako obraz nebeského uctívání, se stala klíčovým prvkem, který přitahoval jak matku, tak dceru. Významnou roli sehrály také ikony, vnímané jako okna do nebe a svědectví víry předchozích generací.
Sarah Emerick Craig uvedla, že ji k pravoslaví přivedla touha po tradiční a hluboce zakořeněné bohoslužbě. Vzpomínky na pravoslavné chrámy z Ruska a vnitřní volání, které přisuzuje působení Svatého Ducha, ji přiměly navštívit místní pravoslavnou farnost. Zaujala ji vážnost, s níž věřící přistupují k liturgii, i spojení starobylých obřadů se současným životem.
Autorka vyjadřuje radost nad rozhodnutím své dcery, které podporuje i její rodina. Společná účast na božské liturgii jí znovu připomněla sílu pravoslavné spirituality, v níž se člověk cele odevzdává Bohu a vstupuje do tajemství víry. Podle Kathryn Adams pravoslavná bohoslužba vyžaduje čas, soustředění a vnitřní ticho, ale právě v tom spočívá její hloubka a proměňující síla.
Na závěr zdůrazňuje, že je hrdá na duchovní cestu své dcery a těší se na další společné chvíle modlitby, v nichž se obě obracejí k Bohu, jenž volá své věrné k uctívání v duchu a pravdě.
SPN nedávno informoval o kořenech uprchlického práva nahlížených prizmatem pravoslavné zkušenosti.
