Mýty o pravoslaví: Všechna náboženství učí totéž a vedou ke stejnému Bohu
„Záleží jen na tom, zda je člověk dobrý, na náboženství nezáleží – všechny cesty vedou na stejný vrchol hory.“
Tvrzení, že rozdíly mezi náboženstvími jsou jen v obřadech a „zdi náboženství nesahají až do nebe“, je lákavé, ale zavádějící. Pokud by to byla pravda, znamenalo by to, že Stvořiteli je lhostejné, jaký má člověk cíl, jaké vyznává hodnoty a jaký k Němu má vztah.
- V křesťanství je cílem reálné společenství a spojení s Bohem (theosis).
- V islámu je kladen důraz na plnění zákona a podřízenost.
- V buddhismu je cílem spíše vysvobození z utrpení skrze odpoutanost a dosažení stavu bez pohnutí.
Samozřejmě hodně stručně a zjednodušeně uvedeno.
Zdroj víry: Od koho pochází?
Zásadní rozdíl spočívá v tom, odkud náboženství čerpá svou autoritu. Křesťanství věří, že jeho zdrojem je přímo Boží zjevení v osobě Ježíše Krista. Jiná učení se opírají o duchovní hledání člověka nebo zjevení skrze prostředníky. Pravoslaví navíc varuje, že v duchovním světě existují i temné síly, které se snaží člověka od pravého Boha odvrátit.
Víra jako praktický život, ne teorie
Víra není jen filozofie, kterou si vybereme podle vkusu. Je to praktický duchovní život. Pokud mají dvě náboženství opačné principy, nemohou vést ke stejnému výsledku. Představa, že „na detailech nezáleží“, devalvuje úsilí každého upřímně věřícího člověka.
Správná otázka tedy nezní, zda jsou si náboženství podobná, ale zda daná duchovní cesta skutečně dosahuje nebes a umožňuje člověku setkat se s Živým Bohem.
Mýtus vyvrácen: Pravoslaví učí, že pravda není relativní. Rozdíly mezi náboženstvími nejsou jen vnějšími detaily, ale zásadními rozdíly v poznání Boha a cestě ke spáse.
V minulém díle jsme vyvraceli mýtus, že se o existenci Boha nelze přesvědčit za života.
