Přivítání nového roku v chrámu jako svědectví víry
Přelom roku může být pro pravoslavné křesťany nejen společenskou událostí, ale i tichým duchovním zastavením v modlitbě a společenství církve.
Někteří pravoslavní křesťané odmítají slavit příchod nového roku v chrámu s odkazem na jeho světský původ. Podle jáhna Dionisije Achalašviliho však většina věřících stejně vstupuje do nového roku v noci z 31. prosince na 1. ledna, a církev proto může tuto chvíli proměnit v duchovní svědectví víry, nikoli v kompromis se světem. Upozorňuje na to server Orthodox Christianity.
Autor připomíná, že smyslem pravoslavného života není vymezovat se vůči okolnímu světu křikem či demonstrativním odporem, ale především svědčit příkladem. Jak mu kdysi řekl jeden zkušený kněz, lidi k víře nepřitáhne důrazné odsuzování, nýbrž klidný a radostný život v církvi, který druhé přirozeně osloví.
Slavení nového roku podle občanského kalendáře podle jáhna Dionisije samo o sobě nenarušuje pravoslavný rytmus života, pokud není spojeno s přehnaností a povrchní zábavou. Večer 31. prosince je zároveň liturgickým časem přípravy na svátek Narození Krista a v mnoha chrámech se konají bohoslužby, které věřícím přinášejí ztišení, bdělost a očekávání blížící se radosti Vánoc.
Zvláštní zkušenost autor popisuje ze svého domovského chrámu Pokrovu přesvaté Bohorodice v Kamyšlovu, kde se na Silvestra slouží noční bohoslužba. Shromažďuje se zde jen malé společenství lidí, kteří přicházejí po běžném pracovním dni, aby nový rok přivítali v modlitbě. Právě tato skromnost a upřímnost podle něj vytváří silnou rodinnou atmosféru, v níž se každé slovo modlitby dotýká srdce.
Když venku duní ohňostroje a staré zdi chrámu se chvějí, přichází autorovi na mysl evangelní obraz lodi zmítané bouří, v níž Kristus utišuje rozbouřené moře. Stejně i uprostřed hluku a nejistoty světa zůstává v chrámu ticho, modlitba a světlo lampád před ikonami. V této chvíli si věřící znovu uvědomují, že skutečný pokoj nepřichází z vnějších okolností, ale z důvěry v Boha.
Na závěr bohoslužby kněz vyjádřil přání, které podle autora vystihuje podstatu křesťanského vstupu do nového roku: zůstat s Bohem ve všech okolnostech života. Právě toto vědomí, že člověk kráčí s Bohem i uprostřed bouří, dává naději, že nový rok lze přijmout bez strachu a s pokojem v srdci.
SPN nedávno informoval o tom, jak se Vánoce slavily ve středověku u pravoslavných i katolíků.
