„Pravoslaví – pravé dědictví Západu“ – Johannes A. Wolf
Rozhovor SPN s Johannesem A. Wolfem, německým pravoslavným překladatelem a nakladatelem, v Německu o významu pravoslaví v moderní západní společnosti.
Článek je přeložen z německé redakce SPN.
Johannes A. Wolf je německý pravoslavný překladatel, nakladatel a autor, narozený roku 1959 v severním Německu. Intenzivně se zabýval různými světovými názory a náboženstvími a roku 1996 přijal křest v pravoslavné církvi. Roku 1998 byl vysvěcen na lektora. Od té doby začal překládat pravoslavnou literaturu do němčiny, mimo jiné pro nakladatelství kláštera Ruské pravoslavné církve v zahraničí v Mnichově. Roku 2002 založil vlastní nakladatelství a zahájil vydávání edice „Der Schmale Pfad“ („Úzká cesta“), která seznamuje čtenáře s duchovním dědictvím pravoslavné církve.
Pane Wolfe, původně jste studoval psychologii, literární vědu a filozofii a byl jste také umělecky činný. Co Vás osobně přivedlo k tomu, že jste našel cestu do pravoslavné církve?
Cesta do pravoslavné církve byla pro mne zdlouhavá. Ačkoli víra v Boha jako Stvořitele vesmíru byla přítomna již od mého dětství a ačkoli jsem se ve své mládí intenzivně zabýval Biblí, především Novým zákonem, nenašel jsem mezi západními konfesemi žádné církevní společenství, s nímž bych se mohl ztotožnit.
Teprve přibližně ve 35 letech jsem se vůbec dozvěděl o existenci pravoslavné církve (ačkoli jsem měl ve škole náboženství jako maturitní předmět) a možnost v ní skutečně najít svůj církevní domov se postupně dostávala do středu mé pozornosti. Sešlo se mnoho okolností, které mi ukázaly cestu do pravoslavné církve:
- Hledání Boží pravdy, která nepodléhá módám a relativizacím různých časových epoch a duchovních proudů.
- Touha po živém, pravém Bohu, nikoli po koncepci Boha, ideologii Boha nebo filozofické představě Boha.
- Touha po skutečné obnově mého života, po „novém zrození“, o němž mluví Kristus (Jan 3,3), tedy po uzdravení mé duše a vykoupení.
- Důkladné, nové studium Nového zákona, které mne nakonec přivedlo k církevním otcům; obrazová publikace o Svaté hoře Athos, na niž jsem narazil a která mi otevřela zcela nový pohled na křesťanskou spiritualitu.
- Velká řeč Krista o Chlebu života, Jeho Těle, v 6. kapitole Janova evangelia a poukaz v ní obsažený na nutnost eucharistie, svatého přijímání. Kde jsem mohl nalézt autentické přijímání v křesťanských společenstvích? Odpověď, k níž jsem dospěl, byla: pouze v pravoslavné církvi, která je nepřerušeným, nezměněným pokračováním rané apoštolské církve (jak jsem postupně zjistil), mohu vycházet z toho, že se účastním pravé a milostí naplněné večeře Páně.
- Životy svatých, jimiž jsem se stále více zabýval. Všichni svatí, kteří mne oslovili, patřili buď k nerozdělené církvi prvního tisíciletí, nebo k pravoslavné církvi až do dneška. Jejich společné svědectví bylo pro mne důkazem, že pravoslavná církev je pravou církví Kristovou.
Nakonec obsah, mystagogie bohoslužeb, zvláštní atmosféra v pravoslavných chrámech (ikony, kadidlo, svíce, zpěv, architektura) a laskavost pravoslavných věřících, jejich pohnutí při bohoslužbách a jejich nadšení pro to, co nadchlo i mne. - Otevřel se mi zcela nový svět v pravoslaví a tento svět byl dlouho očekávaným domovem. V porovnání s tím ustoupilo vše ostatní, čím jsem se do té doby zabýval, do pozadí.
Již mnoho let překládáte a vydáváte pravoslavnou duchovní literaturu v německy mluvícím prostoru. Co Vás na pravoslavné spiritualitě zvláště fascinuje?
Terapeutický aspekt. Pravoslaví nabízí úplnou, osvědčenou a účinnou terapii duše, léčbu. Pravoslavní otcové označují církev jako „nemocnici“ a léčebná metoda, která je v této nemocnici církve uplatňována skrze tajiny (svátosti), bohoslužby, duchovní otce, askezi a celou pravoslavnou spiritualitu, vede k uzdravení a posvěcení duše, aby mohla z tohoto života odejít uzdravená, to znamená osvobozená od vášnivých, destruktivních závislostí, spojena s Bohem v srdci a duchu.
Jak vznikla myšlenka Vaší známé knižní řady „Úzká cesta“ a jaké poselství chcete čtenářům jejím prostřednictvím předat?
Podnětem mi byla sešitová řada „The Orthodox Word“, kterou inicioval otec Serafim Rose. Něco srovnatelného v němčině neexistovalo, a tak jsem roku 2002 s požehnáním nynějšího metropolity Marka z Berlína a Německa začal vydávat řadu „Úzká cesta“, která dnes narostla na 94 svazků o rozsahu 120 až 150 stran. Název vychází ze známého Kristova výroku „cesta, která vede k životu, je úzká“ v Kázání na hoře (Mt 7,14).
Tato cesta byla vždy úzká a v dnešní době k tomu přistupují zvláštní výzvy. Řada má ukazovat různé aspekty této „úzké cesty“ v různých časových obdobích, v různých zemích a regionech světa prostřednictvím životů svatých, svědectví, teologických vysvětlení, modlitebních textů atd.
Zároveň má ukázat jednotu pravoslavné církve navzdory určitým místním rozdílům, která je dána rovností duchovní reality pravoslaví ve všech dobách a za všech okolností.
Jaké knižní řady jste dosud napsal nebo vydal a jaký cíl těmito publikacemi sledujete?
Vedle „Úzké cesty“ jsem nedávno zahájil novou řadu „Pravoslavné základní texty“, základní texty k různým tématům a sborníky homilií jednotlivých autorů.
Zatím vyšlo šest sešitů; řada má pokračovat. Kromě toho jsem v průběhu času přeložil a vydal řadu knih, přičemž díla sv. Feofana Zatvornika a sv. Nikolaje Velimiroviće tvoří těžiště.
Kde lze Vaše knihy nalézt?
Moje publikace lze objednat prostřednictvím mé webové stránky: www.orthlit.de. Mnohé z mých vydání nabízí také Edition Hagia Sophia. Většinu knih lze získat také prostřednictvím běžného knihkupectví.
Překládáte díla z různých jazyků a duchovních tradic. S jakými výzvami se přitom setkáváte – jazykově i obsahově?
Jazykově s tím, že některé pojmy pravoslavné spirituality nelze v němčině adekvátně vyjádřit, například „nous“ (oko ducha, duchovní síla), „metanoia“ (obrácení, lítost, duchovní obnova), mnohovrstevnaté významy pojmu „srdce“ atd. Proto jsou nutná opakovaná vysvětlení v poznámkách pod čarou apod.
Obsahové výzvy jsou u některých více teologicky zaměřených textů značné. Je třeba postupovat velmi pečlivě a paralelně číst jiné pravoslavné texty, které se týkají týchž skutečností. Člověk musí sám rozumět tomu, o čem autor hovoří, aby mohl zprostředkovat porozumění obsahu.
Jaký význam může mít pravoslavná tradice víry podle Vašeho názoru pro lidi v dnešní západní společnosti?
Stejný jako ve všech dobách: spása duše pro věčnost, společenství s živým Bohem a všemi svatými, cesta do nebe. Pravoslaví nabízí plnost křesťanské víry a cesty, kterou žádná jiná křesťanská konfese neobsahuje. Tato plnost se v průběhu od pravoslaví odděleného křesťanstva „Západu“ ztratila; avšak touha po ní nadále trvá.
Nesmíme zapomenout, respektive je třeba znovu probudit vzpomínku na to, že Evropa byla kdysi (v prvním tisíciletí) převážně pravoslavná, tedy zakořeněná ve víře staré, nerozdělené církve.
Pravoslaví je tedy pravým dědictvím Západu. Cílem mých překladů a publikací je přispět k probuzení, respektive prohloubení tohoto vědomí.
Jakou radu byste dal mladým lidem, kteří se zajímají o pravoslavnou spiritualitu nebo chtějí prohloubit svou víru?
Čtyři postupy paralelně:
- Modlit se, aby Bůh dal porozumění pravoslaví a ukázal cestu.
- Komplexně se informovat o pravoslavné církvi a její spiritualitě prostřednictvím publikací a internetových příspěvků, přičemž u těch druhých je nutná opatrnost, protože vedle duchovního „pšenice“ se přimíchává i „pleva“, tedy zkreslená nebo nesprávná podání. Dobré, důvěryhodné informace nabízí Discord server „Apoštolská církev“, jehož jsem sám členem, kde jsou některé texty z mých publikací k dispozici jako pdf soubory a kde jsou na základě publikací z mého nakladatelského programu s mým svolením a kontrolou pořádány přednášky a prezentace; dále internetová stránka spolku Německy mluvící pravoslaví ve střední Evropě (DOM), jakož i rozsáhlé pravoslavné informační centrum „orthpedia“.
- Zabývat se textem Božské liturgie a navštěvovat bohoslužby v různých pravoslavných chrámech, i když člověk zpočátku možná ničemu nebo jen málo rozumí; s modlitbou se ponořit do atmosféry bohoslužeb; otevřít srdce. Navštěvovat různé pravoslavné církve (ruské, řecké, srbské, antiochijské atd.), aby člověk zjistil, kde by se mohl cítit nejvíce „doma“, protože určité stylistické a etické znaky se liší. Mezitím existuje také řada německy mluvících pravoslavných obcí, což usnadňuje přístup.
- Poznat pravoslavné kněze a členy obcí, kteří svou víru vážně praktikují, a mluvit s nimi. Taková výměna je velmi důležitá, aby člověk nezůstal ve své vlastní „bublině“.
Mohou se čtenáři v budoucnu těšit na nové projekty, knihy nebo překlady?
Bude-li Bůh chtít, budu ještě nějakou dobu pokračovat v „Úzké cestě“ a rozšířím řadu „Pravoslavné základní texty“. Kromě toho plánuji vlastní knižní projekty a monografie svatých novější doby.
To vše však vyžaduje čas, soustředění a sílu, přičemž pro mne jsou důležitější než tyto práce modlitba a bohoslužby. Ty tvoří skutečné centrum mého života. Sláva Bohu za vše!
