Pomlázka: Lidový zvyk omlazení, nebo přežitek vyžadující diskuzi?

Foto: SPN

Včera vyrazily do ulic tisíce koledníků, převážně na venkově, ale i ve větších městech, s pletenými pomlázkami. Tradice, jejíž kořeny sahají prokazatelně až do 14. století, zůstává jedním z nejživějších projevů české lidové kultury. Jak však ukazují aktuální sociologické průzkumy a debaty akademiků, vnímání tohoto zvyku prochází v moderní společnosti proměnou.

Historické kořeny a symbolika omlazení

Výraz „pomlázka“ je odvozen od slova „omladit“. Podle lidové víry má šlehání čerstvými vrbovými pruty předat ženě sílu, zdraví a svěžest jarní přírody. Zajímavostí je, že podle některých historických pramenů nebyl zvyk původně striktně jednostranný, muži a ženy se často šlehali navzájem.

Jan Pohunek z Národního muzea v rozhovoru pro Czech Radio v roce 2018 uvedl, že ačkoliv jsou Velikonoce nejvýznamnějším křesťanským svátkem, mnoho zvyků má předkřesťanský původ.

„...samotné Velikonoce jsou nejdůležitějším křesťanským svátkem roku. Existuje však spousta pražských křesťanských tradic, které splynuly s těmi předkřesťanskými. (...) Další věcí je, že tradice se v průběhu času vyvíjejí a mění. Takže i když máme nějaký zvyk nebo tradici, nemůžeme říct: ‚Dobře, přesně takhle se to slavilo před 2 000 lety‘.“

Průzkum mezi ženami v České republice

Průzkum agentury NMS Market Research z loňského roku se zaměřil na to, jak Velikonoční pondělí prožívají ženy. Dle údajů 80 % českých žen šlehání nemá rádo. Téměř polovina z nich (49 %) zvyk dodržuje jen ze zvyku, přestože jim je nepříjemný.

Data z výzkumu odhalila i stinné stránky koledy: 44 % žen zažilo při pomlázce fyzickou bolest a 19 % pocit bezmoci nebo ponížení. Každá čtvrtá žena si navíc ze šlehání odnesla modřiny.

Zatímco u mladých mužů (generace Z) dosahuje obliba pomlázky až 64 %, u žen napříč generacemi zůstává postoj k tomuto zvyku spíše odmítavý. Průzkum také potvrdil, že do kostela se během Velikonoc chystá pouze 9 % populace, což naznačuje, že lidový folklór v sekulárním prostředí zcela převládl nad náboženským obsahem.

Slovensko: Náboženský rozměr a pozitivnější vztah k tradicím

Slovenský pohled na Velikonoce je v mnoha ohledech specifičtější. Podle výzkumu agentury Go4insight z roku 2019 (novější data jsem nedokázal najít) vnímá na Slovensku Velikonoce jako primárně náboženský svátek polovina populace, přičemž na východním Slovensku jsou to až dvě třetiny obyvatel. To se odráží i v návštěvnosti bohoslužeb, kam zamíří 44 % Slováků, což je v porovnání s Českou republikou výrazně vyšší číslo.

Zajímavým zjištěním je, že Slováci vnímají tradici „kúpačky a šibačky“ pozitivně, a to v 63 % případů. Kladné názory mírně převažují i mezi ženami, zejména u těch nad 30 let. Jedinou skupinou, kde je vnímání těchto zvyků spíše negativní, jsou mladé ženy ve věku 20–30 let. Regionálně je tato tradice nejoblíbenější na východním Slovensku, zatímco v Bratislavě má podporu nejnižší.

Anketa SPN

I já jsem se rozhodl provést svůj mini výzkum a poptal jsem se lidí z mé vesnice na jejich názor na tradici "pomlázky". 

Duchovní rozměr versus folklór

Z hlediska pravoslavné víry, jak jsme již dříve uváděli, zůstává prioritou posvátnost ratolestí a duchovní rozměr svátku, který by lidový folklór neměl přehlušit. Květná neděle a následný Strastný týden jsou dobou pokání a doprovázení Krista, nikoliv dny, které by měly být spojeny s působením bolesti či neúcty k bližnímu. Šlehejte se, ale tak aby to druhé nebolelo.

A co si myslíte o tradici šlehání pomlázkou vy? Napište nám do komentářů na Facebooku!

SPN dříve psal o Velkém pondělí: první krok na cestě ke Svaté Pasše

Přečtěte si také

Pravoslavná ikonografie: proč se ikony nemalují, ale píší

Ikonopisci ikony nemalují, ale píší – vysvětlujeme, proč a jak pravoslavná tradice čte jejich symbolický jazyk barev, zlata a obrácené perspektivy.

Památkář o obnově chrámu sv. Michaela na Petříně

Národní památkový ústav dohlíží na obnovu chrámu sv. Michaela na Petříně. Architekt Ondřej Šefců popsal, čím je stavba unikátní a jak probíhala záchrana trámů.

Architekt Československého pravoslaví: příběh archimandrity Andreje

Legionář, dvakrát ženatý vdovec, malíř i stavitel téměř devadesáti chrámů – to všechno byl archimandrita Andrej. Jeho ostatky byly po čtyřiceti letech v hrobě nalezeny netlející.

Čtvrť čtyř vyznání: vratislavský prostor vzájemné úcty

Ve Vratislavi stojí čtyři chrámy čtyř různých vyznání pár set metrů od sebe. Jak vznikla Čtvrť čtyř vyznání, zvaná také Čtvrť vzájemné úcty, a proč dodnes funguje?

Znamenný zpěv a byzantská tradice liturgického zpěvu

Pravoslavná liturgie se v drtivé většině chrámů zpívá bez varhan i jiných nástrojů a bez vícehlasu, jak ho zná katolická mše. Odkud tato tradice pochází a proč se od západní tak liší?

Monastýr Dochiar: Athoský domov divotvorné ikony Rychleslyšící

Do Prahy míří věrná kopie ikony Rychleslyšící. Objevte bohatou historii monastýru Dochiar, jeho zázraky i slavný dokument Kde jsi, Adame?, který oslovil věřící napříč Českem.