Historie pravoslaví: Kdo byly ženy myronosice a proč na ně nezapomínáme

Foto SPN

Velký pátek. Kristus visí na kříži. Z dvanácti apoštolů u kříže stojí jenom Jan. Ostatní se rozprchli. A přesto tam někdo je. Stojí u kříže. Prostě zůstávají.

Jsou to ženy.

Pravoslavná církev jim věnuje celou neděli, třetí neděli po Pasše, která se nazývá Nedělí svatých žen myronosic. Myronosice  znamená „nosičky myrhy", tedy ženy, které přišly k hrobu s vonnými mastmi, aby pomazaly tělo Krista. Anděl jim jako prvním oznámil: „Není tu, vstal z mrtvých." A cestou od hrobu se jim zjevil sám vzkříšený Pán.

Cestou se s nimi náhle setkal Ježíš. „Buďte zdrávy,“ řekl. Padly před ním na kolena, objímaly mu nohy a klaněly se mu. (Matouš 28:9 B21)

Kdo byly? A proč na ně církev nezapomíná?

Marie Magdaléna — první svědkyně Vzkříšení

Marie z Magdaly je nejvýznamnější z myronosic a v pravoslavné tradici nese titul „rovná apoštolům". Evangelium zaznamenává, že z ní Kristus vyhnal sedm démonů. Poté se stala jednou z jeho nejbližších učednic a doprovázela ho na jeho cestách.

Podle tradice po Vzkříšení cestovala do Říma, kde předstoupila před císaře Tiberia s červeným vejcem a slovy „Vstal z mrtvých Kristus!". Toto gesto se stalo základem tradice červených velikonočních vajíček. Zemřela v Efezu.

Marie a Marta — dvě tváře jedné víry

Sestry Lazara z Betánie. Marta je ta „praktická". Když Kristus přišel k nim domů, vařila a starala se. Stěžovala si, že ji Marie nechává samu s prací. Kristus jí odpověděl jemně, ale jasně: „Marto, Marto, staráš se o mnoho věcí. Ale jen jedno je potřeba."

Marie je ta „kontemplativní" — sedí u Kristových nohou a naslouchá. A právě ona přijde s alabastrovou nádobou vzácného oleje a pomaže Kristovy nohy, otře je svými vlasy. Jidáš protestuje: "Plýtvání". Kristus ji brání: „Nechte ji. Uchovala to pro den mého pohřbu."

Obě sestry ale dokázaly něco zásadního: když zemřel jejich bratr Lazar a přišel Kristus, každá z nich mu řekla totéž: „Pane, kdybys tu byl, bratr by nezemřel." Neobviňovaly. Věřily. A právě jejich víra a Mariiny slzy přiměly Krista k tomu, že se rozplakal. A pak vzkřísil Lazara.

Jsou tedy symbolem toho, že víra má mnoho podob a všechny jsou platné.

Salome — matka synů hromových

Salome, matka apoštolů Jakuba a Jana, je postavou, která se v evangeliích mihne dvakrát jednou s poněkud trapnou prosbou, podruhé u kříže.

Ta první prosba byla, že přišla za Kristem a požádala, aby jejím synům vyhradil místa po své pravici a levici v království. Kristus odpověděl otázkou: „Můžete pít kalich, který já piji?" Ani ona, ani její synové tehdy nechápali, co to znamená.

U kříže ale stála. Bez proseb a bez podmínek. V pravoslavné tradici bývá ztotožňována s Marií, matkou Jakuba a podle některých výkladů je příbuznou nebo dokonce sestrou Bohorodice. Zemřela jako mučednice.

Johanna, Zuzana a „mnohé jiné"

Evangelista Lukáš uvádí ještě Johannu, ženu Herodova správce Chuzy, a Zuzanu. Dodává: „a mnohé jiné, které jim sloužily ze svého majetku."

Říká nám, že Kristus byl v době, kdy ženy v antickém světě neměly veřejný hlas, obklopen skupinou žen, které ho vědomě následovaly. 

Johanna je zajímavá i proto, že pocházela z Herodova dvora — tedy z prostředí, které bylo Kristu nepřátelské. Přesto šla za ním. Podle tradice se po Vzkříšení podílela na šíření evangelia.

Proč jsou myronosice důležité dnes

Církev jim věnuje celou neděli proto co udělaly — a co neudělaly.

Neutekly. Nezeptaly se, zda je to bezpečné. Nepočkaly, až se situace vyjasní. Vzaly vonné masti a šly ke hrobu ještě za tmy, přestože věděly, že tam je přivalený kámen a římská stráž.

A právě jim řekl anděl jako první: „Není tu. Vstal, jak řekl."

Apoštolové dostali tuto zprávu od žen. Petr a Jan museli běžet ke hrobu, aby se sami přesvědčili a našli jen prázdná plátna. 

V pravoslavné tradici jsou myronosice vzorem pro každého věřícího, kdo hledá Krista ne tehdy, kdy je to pohodlné, ale tehdy, kdy je to nutné. Kdo přichází s tím, co má i kdyby to byly jen vonné masti a odvaha vstát před svítáním.

Přečtěte si také