Životy svatých: Zázračné odhalení mučedníků z ostrova Lesbos
Příběh svatých Rafaela, Nikolaose a Ireny zůstal pět století skryt pod zemí. Teprve zázračná zjevení v 60. letech 20. století vynesla jejich osud na světlo.
Dnes, ve Světlé úterý, si pravoslavná církev připomíná svaté nově zjevené mučedníky Rafaela, Nikolaose a Irenu z ostrova Mytiliny — tři postavy, jejichž příběh byl po staletí pohřben v zapomnění, dokud je sám Bůh nevyvedl na světlo zázračnými zjeveními ve druhé polovině 20. století.
Od Ithaky ke Konstantinopoli: Cesta sv. Rafaela
Světský příběh Rafaela začíná na ostrově Ithaka kolem roku 1410, kde se narodil jako Georgios Laskarides. Vyrostl v hluboké zbožnosti, dosáhl vynikajícího vzdělání a záhy se vydal do slavné Mystry na Peloponésu, kde studoval medicínu a filozofii. Zde se spřátelil s byzantským císařem Konstantinem Paleologem — přátelství, které mělo zásadně ovlivnit jeho osud.
Z lásky k vlasti vstoupil do armády a stal se chilarchou — velitelem nad tisícem vojáků. Byl vyslán do bitvy u Varny roku 1444, které se účastnilo třicet tisíc křesťanů. Na bojiště však nedorazil včas. Zpráva o zdrcující porážce, při níž padla téměř polovina křesťanského vojska, ho tak otřásla, že se rozhodl zasvětit zbytek života Pánu Ježíši. Vstoupil do monastýru sv. Jana Křtitele v Serres v Makedonii a začal svou mnišskou cestu.
Po třech letech odešel do Athén, kde sloužil jako farní kněz. Rozhodujícím obratem se stala jeho návštěva Konstantinopole, kam přijel pogratulovat svému starému příteli Paleologovi ke korunovaci. Císař ocenil jeho vzdělání a schopnosti a Rafael obdržel čestnou hodnost prosyngela a archimandrity u Ekumenického patriarchy.
Nikolaos a odmítnutí Unie
Na teologickém setkání ve Francii se Rafael setkal s Nikolaosem — mladým mužem ze Soluně, který tam studoval medicínu. Ve věku sedmadvaceti let byl Nikolaos zasažen křesťanským kázáním, zanechal světského života a s celým srdcem následoval Rafaela.
Oba pak stáli před těžkou zkouškou. V prosinci roku 1452 se v konstantinopolském chrámu Boží Moudrosti konala společná liturgie unionizovaných pravoslavných s latiníky — akt, který měl zpečetit kontroverzní unii východní a západní církve. Rafael a Nikolaos se odmítli zúčastnit. Císař Konstantin se rozhněval a oba vykázal z města. A tak když Turci zahájili obléhání Konstantinopole, tito dva svatí už v ní nebyli. Konstantin Paleolog zemřel hrdinně na hradbách města. Město padlo.
Lesbos: Devět let pokoje
Rafael a Nikolaos se spolu s dalšími uprchlíky nalodili a zamířili k tehdejšímu ještě svobodnému ostrovu Lesbos — Mytilinám. Ve vesnici Thermi je starosta zavedl na horu Karyes do malého monastýru Narození Přesvaté Bohorodice. Rafael se stal igumenem. Pod jeho vedením vyrostlo malé mnišské bratrstvo a po devět let zde žili v tichu a pokoji.
Ottomanští Turci však ve svém tažení nepřestávali. Ostrov Lesbos byl na řadě.
Druhá Golgota
Byl duben roku 1463. Byla Pascha. A světlo Vzkříšení se mísilo s temnotou, která se přiblížila.
Turci zaútočili na monastýr pod záminkou, že mniši pomáhají ozbrojeným vzbouřencům v okolních horách. Přepadli je, monastýr vypálili a ty, kdo nestačili uprchnout, zajali a začali mučit. Spolu s mnichy se v monastýru nacházel i starosta vesnice Thermi Vasilios, jeho manželka Marie, jejich dvanáctiletá dcera Irena a patnáctiletá neteř Helena a vesnický učitel Theodoros.
Mučení trvalo od Velkého čtvrtku do Světlého úterý.
Sv. Rafael byl pověšen na strom hlavou dolů, bodán kopími a šípy a nakonec mu ještě zaživa pilou odřízli spodní čelist. Teprve poté mu uřízli hlavu. Sv. Nikolaos, který přihlížel utrpení svého duchovního otce, zemřel hrůzou na srdeční selhání — jeho srdce nevydrželo pohled na to, co bylo pácháno na tom, koho miloval.
Malé Ireně nejprve před zraky rodičů usekli ruku a pak ji zaživa upekli ve velké hliněné nádobě. Jejího otce Basila, matku Marii, učitele Theodora — jemuž před tím sťali hlavu — a Ireninu sestřenici Helenu poté také zavraždili.
Zapomnění a zjevení
Na jejich mučednictví se téměř zapomnělo. Přežil jen starý zvyk — chodit na Světlé úterý sloužit slavnostní liturgii na kopec nedaleko Thermi. Nikdo si přesně nepamatoval, jak tento zvyk vznikl.
V roce 1959 se jeden zbožný muž rozhodl vybudovat na tomto místě malou kapli. Při pracích dělníci odkryli kosterní pozůstatky, jimž zpočátku nevěnovali pozornost. Zanedlouho se ale začal mnich, jemuž ostatky patřily, zjevovat různým lidem po celém ostrově — nejprve ve snu, pak i za plného vědomí, ve dne i v noci. Mladým i starým, věřícím i nevěřícím, prostým i vzdělaným.
Mnich se představoval jako igumen Rafael a postupně odhaloval celý příběh — okolnosti svého života, mučednické smrti i přesná místa, kde jsou ukryty ostatky jeho společníků. Ostatky sv. Nikolaose byly nalezeny 13. června 1960 přesně tam, kde je Rafael při zjevení ukázal. Zuhelnatělé ostatky malé Ireny spolu s hliněným kotlem odkryli 12. května 1961 — opět přesně na místě, které všichni tři mučedníci označili.
Na základě svědectví těch, jimž se zjevili, sestavil první ikonu světců byzantský malíř a spisovatel Fotis Kontoglou. Liturgické hymny k jejich oslavě mistrovsky složil mnich Gerasim ze skitu Malé svaté Anny na Athosu.
Posvátný synod Konstantinopolského patriarchátu, v čele s patriarchou, rozhodl o jejich slavnostním zapsání do seznamu svatých.
Živí mezi námi
Stalo se to v úterý po Pasše. Byli zabiti za rozbřesku — a žijí dál.
Na přímluvy sv. Rafaela, Nikolaose a Ireny se po celém světě děje množství zázraků. Uzdravují nemocné, utěšují zarmoucené, přivádějí zpět do Církve pochybující i ty, kdo o jejich existenci dosud neslyšeli. Svatí nepomáhají jen těm, kdo se k nim obrací s vědomou modlitbou — přicházejí i k těm, kdo je vůbec neznají.
Jejich příběh je připomínkou, že Bůh nezapomíná na ty, kdo pro něj trpěli — i kdyby na ně celý svět zapomněl. A že pravda, byť pohřbená na pět set let, najde cestu na světlo.
V minulém díle jsme se věnovali: Ctihodná nová mučednice Marie - hrdinka odboje
https://www.orthodoxia.cz/svati/mytiliny.htm
