Životy svatých: Ctihodná nová mučednice Marie - hrdinka odboje
Cesta k Pánu vede skrze lásku k lidem a není jiné cesty! To byla životní zásada matky Marie, která položila život v plynové komoře za záchranu druhých.
Dnes, 31. března (18. března), si pravoslavná církev připomíná památku svaté Marie (Skobcovové), známé jako matka Marie z Paříže. Tato výjimečná žena, šlechtična, básnířka a řeholnice, ztělesnila evangelijní lásku v nejtemnějších časech 20. století.
Od aristokracie k radikální službě
Jelizaveta Jurjevna Pilenková se narodila v roce 1891 v Rize do aristokratické rodiny. Její životní cesta byla fascinující, od dětského ateismu přes aktivní účast v petrohradských literárních a revolučních kruzích až po hluboké znovunalezení pravoslavné víry. Po bolševické revoluci působila dokonce jako starostka města Anapa, kde stanula před soudem bílé armády. Soudce Daniel Skobcov ji osvobodil, později se stal jejím manželem a společně s rodinou emigrovali přes Gruzii a Jugoslávii do Paříže.
Monastýr s otevřenými dveřmi
Po rodinných tragédiích a rozpadu manželství se Jelizaveta s požehnáním biskupa rozhodla pro netradiční mnišství. V roce 1932 přijala jméno Marie s podmínkou, že nebude žít v izolaci monastýru, ale přímo ve světě mezi trpícími.
V Paříži vybudovala dům, který se stal útočištěm pro ruské emigranty, chudé, nemocné i intelektuály. Její teologie nebyla teoretická – byla to „teologie činu“. Sama říkala:
V den Strašného soudu nebudu tázána, zdali jsem byla úspěšná v asketických ctnostech a kolik jsem učinila poklon. Budu tázána, zdali jsem nasytila hladové, oblékla nahé, navštívila nemocné a vězněné.“
Oběť v Ravensbrücku
Během nacistické okupace Francie se matka Marie spolu s knězem Dmitrijem Klepininem a svým synem Jurijem zapojila do odboje. Vydávali falešné křestní listy Židům a ukrývali pronásledované. V roce 1943 byla zatčena gestapem. Její cesta vedla přes několik táborů až do Ravensbrücku.
Podle svědectví spoluvězňů si matka Marie zachovala nezlomnou víru i v nelidských podmínkách lágru, kde zůstávala duchovní oporou pro ostatní ženy. Zemřela na Bílou sobotu 31. března 1945 v plynové komoře, jen několik týdnů před osvobozením tábora.
V pravoslavné tradici je hluboce zakořeněno svědectví, že do plynové komory nastoupila dobrovolně, když vyměnila své číslo s jinou, mladší vězeňkyní, aby jí darovala život a možnost návratu domů. I kdyby však šlo o úřední selekci, její spoluvězeňkyně shodně vypovídaly, že svůj úděl přijala s naprostým pokojem a odevzdaností do Boží vůle, čímž dovršila svůj život v duchu nejvyšší oběti za bližního.
Kanonizace a odkaz
Za své hrdinství byla v roce 1985 posmrtně oceněna titulem Spravedlivý mezi národy. Oficiálního uznání církví se dočkala 16. ledna 2004, kdy ji Posvátný synod Ekumenického patriarchátu v Konstantinopoli prohlásil za svatou (spolu s jejím synem Jurijem, o. Dmitrijem Klepininem a Iljou Fondaminským). Slavnostní kanonizace proběhla v květnu 2004 v katedrále Alexandra Něvského v Paříži.
SPN minule psal: Svatý Patrik, který pokřtil Irsko trojlístkem.
