Film „Kapitan Fantastic”: správně vychováváme děti?
V tomto filmu se kladou složité otázky o výchově dětí: kým je z nich děláme, na co je připravujeme? A také o schopnosti přiznat chyby a dělat rozhodnutí.
První scéna filmu je docela šokující: v panenském lese teenager, umazaný od bláta, zabíjí jelena. A ne jen tak zabíjí, ale nožem mu podřezává hrdlo. Poté z lesa vycházejí stejně špinaví lidé – teenageři a jeden dospělý muž. Muž gratuluje teenagerovi k úspěšně absolvované iniciaci, maže ho krví a dává mu sníst jelení srdce.
Může se zdát, že je to film o indiánech nebo domorodých obyvatelích, kteří obývali Ameriku, Austrálii nebo jiné země před několika sty lety. Ale ne, to jsou moderní Spojené státy americké. A lidé, kteří zabili jelena, jsou rodina žijící daleko od civilizace. Sami si zvolili takový způsob života. Ve filmu se nic neříká o důvodech tohoto rozhodnutí. Kdo jsou rodiče v této rodině? Bývalí hippies? Následovníci nějaké sekty? Nebo snad otec je bývalý speciální voják, který prošel horkými místy, viděl smrt a nespravedlnost a je rozhořčený na celý svět?
O tom se dá jen domýšlet. Ale to není tak důležité. Důležité je, že rodiče měli nějaké své přesvědčení, které moderní společnost nesdílí, a chtěli, aby jejich děti byly vychovávány v jejich přesvědčeních, a ne v těch, které dominují v okolním světě. A proto se sami vzdálili od tohoto světa a ochránili své děti před ním. A zde vzniká celá řada otázek. Mají na to právo? Naše děti jsou naše děti nebo děti společnosti a státu?
Kolik pravoslavných věřících si při narození dětí kladlo tuto otázku? Odpovědět na ni je velmi obtížné. Pokud dítě nijak nechráníme před okolním světem, o kterém je řečeno: „Celý svět leží ve zlém“ (1 Jan. 5:19), nezachvátí ho tento svět do svých sítí? Vždyť se často stává, že dokud dítě vyrůstá ve věřící rodině, zdá se, že je vše v pořádku. Chodí do chrámu, poslušně se modlí ráno a večer, poslouchá, jak mu čtou Písmo svaté. A dítě většinou upřímně věří ve všechno toto. Taková dětská víra byla pro Ježíše Krista nejvíce ceněna, který dokonce řekl: „…Pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do Království nebeského…” (Mt. 18:3).
Ale pak dítě jde do školy a jeho světový názor se začíná měnit pod vlivem toho, co se tam učí a co mu říkají vrstevníci. V pubertě děti často úplně odmítají hodnotový systém svých rodičů. Zaujmou je počítačové hry, sociální sítě, touha po hezkých věcech a všechno ostatní. Často rodiče s hrůzou zjišťují, že jejich děti začaly žít ne podle Božího zákona, ale podle zákonů tohoto světa, ve kterém „…žádost těla, žádost očí a pýcha života…“ (1 Jan. 2:6). A tak si rodiče kladou otázku: nebylo by lepší nedávat děti do školy, bylo by lepší je vzdělávat doma podle externího systému? Možná by bylo lepší je ochránit před „zkázonosným vlivem“?
Rodiče rodiny, o které je řeč ve filmu, Ben Cash a jeho žena Leslie, se rozhodli tak učinit. Koupili pozemek v lese, usadili se tam a omezili komunikaci svých šesti dětí s vnějším světem na minimum.
Dali svým dětem vynikající vzdělání, naučili je matematice, fyzice, literatuře, několika cizím jazykům. Jejich děti znají nazpaměť Listinu práv a mnoho dalšího. Kromě toho jsou připraveni na život v divočině, umí přežít v nelidských podmínkách. Jsou trénovaní a otužilí. Ale hlavně, jejich děti vyrůstají jako přesvědčení anarchisté, kteří neuznávají kapitalismus a pořádky západní společnosti. Pohrdají soukromým vlastnictvím, neuznávají moderní medicínu a farmaceutiku, považují to za pouhé vyčerpávání peněz od důvěřivých spotřebitelů. Úplně vstřebali přesvědčení svých rodičů.
A samozřejmě, jejich děti jsou naprosto nepřizpůsobené životu ve společnosti. Nevědí, jak komunikovat se svými vrstevníky, jak budovat vztahy s opačným pohlavím, nemohou používat elementární výhody civilizace. Rodiče si to vše uvědomovali, ale považovali za mnohem důležitější vychovat své děti ve svých přesvědčeních než to všechno. Ben byl o tom naprosto přesvědčen, zatímco Leslie s hrůzou přemýšlela o katastrofě, která čeká jejich děti v dospělosti. Její vědomí se rozdělovalo, trhalo mezi tím štěstím, v němž žili daleko od lidí, a pochopením, že to vše je umělé, že děti pak nebudou moci žít normální život. Její psychika to rozdělení nevydržela a začala selhávat.
Leslie začaly propuknout psychotické záchvaty a panické ataky, kvůli nimž se přece jen museli uchýlit k moderní medicíně a umístit ji do kliniky. Pravděpodobně se to stalo už příliš pozdě a lékaři nedokázali stabilizovat její stav. Po několika neúspěšných pokusech se jí přece jen podařilo ukončit svůj život.
Rodiče Leslie, a zejména otec, zřejmě považovali Bena za viníka všeho, co se stalo s jejich dcerou, a proto mu zakázal se ukázat na pohřbu pod hrozbou zatčení a odebrání dětí sociálními službami. Ale děti velmi chtěly pohřbít mámu a Ben se rozhodne jet. Je tu i další okolnost, která ho k tomu nutí. Nachází závěť Leslie, v níž si přeje, aby její tělo bylo zpopelněno, protože je buddhistka. A rodiče Leslie jsou křesťané a chtějí ji pohřbít na hřbitově, s čímž Ben kategoricky nesouhlasí.
A tak děti, které vyrostly v lese, měly téměř žádnou komunikaci s vnějším světem, se setkávají s tímto světem. U někoho se okamžitě spustí obranná reakce, někdo upřímně nechápe, proč nemohou využívat výhody civilizace, například pít Coca-Colu a jíst hamburger, a někdo se rozhořčuje na otce, který je připravil o mnohé možnosti a potěšení.
Jeden epizod z jejich cesty nutí zamyslet se nad jevem, který je docela typický pro sektářské vědomí. V supermarketu Ben předstírá, že má srdeční záchvat a během vzniklého zmatku děti okrádají obchod, odnášejí si z něj potraviny.
Tomu se říká „Operace: záchrana jídla“. Ukazuje se, že tato operace byla pečlivě promyšlena a nacvičena. Každé dítě zná svou roli. Někdo odnáší zboží, jiný strká otci do úst tablety, které prý zapomněl vz
