Životy svatých: Svatý apoštol Petr – od rybářské sítě k „bránám pekelným“
Vracíme se k postavě galilejského rybáře Šimona, kterému Kristus dal jméno Petr (Skála). Stal se prvním z dvanácti apoštolů a základním kamenem, na němž byla vybudována Církev.
Poznámka redakce: Tento text je popularizačním převyprávěním pro rychlé přiblížení náboženských dějin.
Svatý Petr, rodným jménem Šimon, pocházel z Betsaidy u Genezaretského jezera. Společně se svým bratrem Ondřejem se živil rybářstvím, dokud je neoslovil Ježíš Kristus s výzvou: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ Petr uposlechl a stal se nejbližším Kristovým učedníkem a očitým svědkem Slova – tedy člověkem, který Krista viděl na vlastní oči a slyšel na vlastní uši.
Kefa – Skála víry i lidské slabosti
Postava Petra je v evangeliích vykreslena s neobyčejnou lidskostí. Byl to on, kdo jako první rozpoznal v Ježíši Syna Božího, za což mu Kristus udělil jméno Kefa (aramejsky Skála, řecky Petros). Právě na této „skále“ víry přislíbil Spasitel vybudovat svou Církev, kterou „brány pekel nepřemohou“.
Petr však nebyl jen neochvějným hrdinou. Jeho příběh je protkán pochybnostmi, které ukazují naši lidskou přirozenost. Na Kristovu výzvu kráčel po vlnách, ale začal tonout, jakmile zapochyboval. V noci před ukřižováním pak ze strachu třikrát prohlásil, že Krista nezná, přesně jak mu Pán předpověděl. Po Zmrtvýchvstání se však Petr stal nezlomným vyznavačem, s nímž už nic neotřáslo.
Založení církve a misie
Po seslání Ducha Svatého se Petr ujal vedení jeruzalémské obce. Právě on otevřel dveře církve pro pohany, když nechal pokřtít Cornelia bez obřízky, a na prvním církevním sněmu v roce 50 v Jeruzalémě prosadil, že věřící z jiných národů nemusí dodržovat starozákonní obřadní předpisy.
Jeho misijní cesty ho zavedly do Antiochie, kde se stal prvním biskupem a získal titul „papa“ (duchovní otec), a nakonec do centra impéria – do Říma. Zde v židovské osadě za Tiberou hlásal evangelium a stal se faktickou hlavou římských křesťanů.
Mučednická smrt hlavou dolů
V roce 64 vypukl v Římě velký požár, z něhož císař Nero – zvrácený tyran a předobraz Antikrista – obvinil křesťany. Začalo kruté pronásledování. Podle legendy se Petr pokusil z města uniknout po Appiově cestě, ale spatřil Krista kráčejícího s křížem. Na Petrovu otázku „Kam kráčíš, Pane?" Ježíš odpověděl: „Jdu do Říma, abych se nechal podruhé ukřižovat.“
Petr se zastyděl, vrátil se a byl zatčen. Protože se nepovažoval za hodna zemřít stejným způsobem jako jeho Mistr, požádal, aby ho ukřižovali hlavou dolů. Tato smrt svědka se stala základem pro Petrovský půst, kterým si církev připomíná utrpení prvních křesťanů, jejichž krev byla „semenem víry“.
SPN psal i o apoštolu Pavlovi a jeho obrácení.
