Historie pravoslaví: Prvních 20 let církve a rozptýlení apoštolů
První dvě desetiletí po Nanebevstoupení Páně bývají vnímána jako mlhavé období. Církev tehdy tvořila hrstka věřících v nepřátelském prostředí. Přesto právě tato doba určila tvář církve na další tisíciletí.
Poznámka redakce: Tento text je popularizačním převyprávěním pro rychlé přiblížení náboženských dějin.
Vnitřní konflikty a první jáhni
Raná církev nebyla „dokonale seřízeným strojem“. Hned v počátcích se objevily spory – například řecky mluvící vdovy si stěžovaly, že jsou při rozdělování jídla přehlíženy ve prospěch židovských vdov. Církev reagovala pružně: ustanovila první sbor jáhnů, kteří měli na starosti sociální péči, aby se apoštolové mohli plně věnovat modlitbě. Mezi nimi vynikal Štěpán, jehož brutální vražda davem rozpoutala první velké pronásledování.
Rozptýlení apoštolů
Právě mučednická smrt archidiakona Štěpána a následné represe pod vedením tehdejšího Saula (budoucího Pavla) donutily církev k pohybu. Apoštolové se podle tradice sešli v Jeruzalémě, aby si losem rozdělili svět. Podle církevního historika Eusebia a tradice z 2. století se cesty Dvanácti rozdělily následovně:
- Petr: Kázal v Pontu, Galacii, Kappadokii a nakonec v Římě.
- Ondřej: Vydal se do Skýtie (oblasti dnešní Ukrajiny a Ruska).
- Tomáš: Podle tradice mu připadla Parthie a Indie.
- Jan: Působil v Asii a zemřel v Efesu.
- Bartoloměj a Matouš: Zamířili směrem k oblasti Černého moře a do Etiopie.
- Filip: Kázal v Malé Asii a v horní části Asie, svou cestu zakončil v Hierapoli.
- Jakub starší (Zebedeův): Působil v Judeji a byl prvním z apoštolů, který zemřel mučednickou smrtí v Jeruzalémě.
- Šimon Horlivec (Zelóta): Podle tradice kázal v Mauritánii v Africe a došel až do Británie.
- Juda Tadeáš: Hlásal evangelium v Mezopotámii, Libyi a Arménii.
- Jakub mladší (Alfeův): Působil jako první biskup Jeruzaléma a kázal v Palestině a Egyptě.
- Matěj (zvolen místo Jidáše): Kázal v Judeji a později v Etiopii.
Jeruzalémský sněm: První velký spor o víru
Kolem roku 49 n. l. čelila církev zásadní teologické krizi. Musí se pohané (nežidé) stát nejprve Židy a dodržovat Mojžíšův zákon (včetně obřízky), aby mohli být křesťany? K vyřešení tohoto sporu se sešel historicky první církevní sněm v Jeruzalémě. Apoštolové Petr, Pavel a Jakub (bratr Páně) rozhodli, že spása je dar milosti skrze víru v Krista, nikoliv skrze dodržování rituálních předpisů Starého zákona. Toto rozhodnutí umožnilo křesťanství stát se světovým náboženstvím.
Závěr prvních dvou dekád
Během těchto dvaceti let církev přežila hladomor, popravu apoštola Jakuba Zebedeova, věznění Petra i dramatické obrácení Pavla. Víra byla tehdy ukotvena v ústní tradici a slavení Eucharistie. Právě tato dynamická a často pronásledovaná komunita položila základy pro budoucí patriarcháty a místní církve, které pravoslaví uchovává dodnes.
SPN dříve informoval: Apoštol Pavel a cesta k národům – jak se z pronásledovatele stal největší misionář dějin.
