Případ metropolity Tychika: Zkouška spravedlnosti a autority ve Fanaru
Sesazení metropolity Pafského Tychika z jeho úřadu není jen lokální nebo osobní událostí, ale hlubokým otřesem, který znovu otevírá otázky o právu, spravedlnosti a církevní odpovědnosti uvnitř světového pravoslaví.
SPN v Řecku zprostředkoval text magistra kanonického práva a duchovního Lambrose Fotopulose, který píše, že tento případ „nepředstavuje ani vyčerpanou osobní záležitost, ani okrajovou poznámku v dramatu, které prožívá současná ekumenická pravoslavná církev“.
Podle autora článku bylo sesazení metropolity Tychika provedeno „zkratkovitě, bez náležité legality a v rozporu s kanonickým právem“. Jde o precedent, který podle něj může oslabit nejen autoritu Ekumenického patriarchátu, ale i stabilitu uvnitř celého pravoslavného světa. „Tytéž nespravedlivé důvody, za které byl odsouzen svatý Pafský, by se mohly kdykoli vztáhnout na mnohé další hierarchy,“ upozorňuje Fotopulos.
Sesazení se odehrálo v atmosféře napětí a nejasností. Arcibiskup Kypru Georgios, který se stal hlavní postavou procesu proti metropolitu Tychikovi, jednal podle autora „pravděpodobně pod tlakem politických a světských kruhů“. Zároveň jej označuje za „impulzivní povahu“, která „jedná překotně a nebere v potaz vedlejší důsledky“.
Rozsudek, kterým byl metropolita Tychikos zbaven úřadu, se nyní nachází v rukou ekumenického patriarchy Bartoloměje. Ten má podle kanonického práva pravomoc rozhodnout o jeho oprávněnosti, jelikož Tychikos podal oficiální odvolání v rámci tzv. ekklitu, jak to umožňuje článek 81 Ústavy Kyperské církve.
Tato situace staví patriarchu Bartoloměje před složité dilema. Jak píše Fotopulos:
„Je zřejmé, že stárnoucí patriarcha Bartoloměj, zkušený, ale zklamaný vývojem posledních let, čelí nyní morálnímu dilematu: buď podpořit rozhodnutí arcibiskupa Kypru, nebo – ve jménu spravedlnosti a vyšších zájmů církve – dát za pravdu metropolitovi Tychikovi.“
Velká část věřících v Řecku, na Kypru i v diaspoře tento „rozsudek“ považuje za nespravedlivý a očekává jeho zrušení, aby se potvrdilo, že ve Fanaru dosud existují skuteční „soudci“. V opačném případě hrozí, že se do situace zapojí i Moskva, a to pod záminkou svolání všepravoslavného synodu, kde mají její spojenci většinu.
Dále píše:
„Pokud by patriarchát potvrdil kontroverzní rozsudek vůči Tychikovi, vznikl by v rámci řecky mluvící pravoslaví nebezpečný precedens: že lze metropolity sesazovat prostou většinou na základě vágních a pochybných obvinění.“
Tento precedent by podle něj vytvořil nebezpečný standard v rámci celé pravoslavné církve – a vyvolal by pocit nejistoty mezi hierarchií.
V závěru apeluje na ekumenického patriarchu, aby obnovil důvěru pravoslavných věřících:
„Ekumenický patriarcha by měl podle autora článku metropolitu Pafského ospravedlnit, aby se zachovala důvěra pravoslavného pléna v patriarchát – jako pevnost spravedlnosti a obránce nespravedlivě pronásledovaných.“
A dodává výmluvně:
„Věříme, že fanariotská kultura neopustila Fanar!“
