Svátek Záštity přesvaté Bohorodice
Pravoslavní věřící si 14. října připomínají svátek Záštity přesvaté Bohorodice (Pokrov) dle starého kalendáře – den, který symbolizuje ochranu, přímluvu a mateřskou péči Matky Boží nad světem. Tento svátek má svůj původ v události z počátku 10. století ve Vlachernském chrámu v Konstantinopoli, kde se podle tradice stal jeden z nejznámějších zázraků v dějinách církve.
Zázrak ve Vlachernském chrámu
Podle starobylých pramenů se Konstantinopol kolem roku 910 ocitla v ohrožení nepřátelských vojsk. Když se zdálo, že město padne, lid se uchýlil do chrámů k modlitbě. Ve Vlachernském chrámu, kde se uchovávaly vzácné relikvie Bohorodice – její pás, říza i pokrývka hlavy – se konalo všenoční bdění.
V chrámu byl tehdy i svatý Andrej Jurodivý se svým žákem Epifanijem. Ti se stali svědky zjevení: Bohorodice sestoupila z nebe, obklopená anděly a svatými, a po dlouhé modlitbě za lid sňala ze své hlavy zářící závoj, který rozprostřela nad shromážděnými. Tento čin byl znamením její ochrany. Krátce poté nepřátelská vojska odtáhla a město bylo zázračně zachráněno.
Z Byzance do Slovanského světa
Památka tohoto zjevení se udržela v církevní tradici. Zavedení svátku v slovanském světě je spojeno se jménem knížete Andreje Bogoljubského, který jej ustanovil ve 12. století a postavil první chrám zasvěcený Záštitě Bohorodice – známý Pokrov na Něrli (1165).
Svátek si v slovenské zbožnosti získal mimořádné místo. Vyjadřuje přesvědčení, že Matka Boží chrání národ a přimlouvá se za všechny, kdo ji vzývají s vírou.
Duchovní smysl svátku
Svátek Záštity není jen historickou vzpomínkou, ale především živým svědectvím o Boží ochraně. Učí věřící, že Přesvatá Bohorodice se nepřestává modlit za svět a že každá upřímná modlitba přitahuje nebeskou pomoc.
Zjevení ve Vlachernském chrámu se událo během dlouhé bohoslužby – a právě v tom spočívá i jedno z poselství svátku. Duchovní svět se otevírá těm, kdo jsou trpěliví, vytrvalí a přicházejí k Bohu s pokorným srdcem.
„Vidíš, bratře, Paní a Vládkyni, jak se modlí za svět?“ – tato slova svatého Andreje Jurodivého jeho učedníku Epifanijovi zůstávají symbolem víry, že Bohorodice stále rozprostírá svůj závoj nad těmi, kdo ji vzývají.
Svátek Záštity přesvaté Bohorodice tak spojuje historii, víru a naději. Připomíná, že Matka Boží je vždy přítomna tam, kde se lidé modlí s důvěrou – a že její láska nepřestává chránit svět před nebezpečím i duchovní temnotou.
