Slovinsko odmítlo zákon o asistované sebevraždě i širší eutanazii
Slovinci v referendu odmítli legalizaci asistované sebevraždy, čímž na rok zastavili i postup k eutanazii a otevřeli znovu debatu o hranicích ochrany života.
Hlasování bylo vyvoláno poté, co občanské iniciativy spolu s konzervativní opozicí shromáždily 46 000 podpisů proti zákonu o „pomoci při umírání“. Tento zákon, přijatý lidovým hlasováním v roce 2024 a potvrzený parlamentem v létě 2025, měl legalizovat asistovanou sebevraždu a otevřít cestu i k liberálnějším formám eutanazie. Referendum však výsledek zvrátilo: 53 % Slovinců hlasovalo proti, 47 % pro, při účasti 40,9 %. O události informoval portál Tribune Chrétienne.
Rozhodnutí znamená, že parlament se k dané problematice nemůže vrátit dříve než za dvanáct měsíců. Mnozí pozorovatelé jej vnímají jako důkaz, že slovinská společnost si uchovává citlivost vůči tomu, co se dotýká samotné podstaty lidského života − jeho hodnoty, zranitelnosti a vztahové povahy. V zemi stále silná křesťanská tradice, kterou sdílejí místní pravoslavné i katolické komunity, opakovaně připomíná, že asistovaná sebevražda i eutanazie odporují Evangeliu a ohrožují nejzranitelnější.
Výraznou osobností občanského odporu byl Aleš Primc, jenž výsledek označil za vítězství „spravedlnosti a solidarity“. Vládu obvinil z toho, že chce sociální reformy stavět na „smrti a otravě“. Premiér Robert Golob naopak tvrdil, že zákon má lidem umožnit „důstojné završení života“. Průběh i výsledek ukázaly, že společenská propast je hluboká a referendum ji samo o sobě neuzavírá.
Slovinské církve poukazují především na to, že legalizace asistované sebevraždy a eutanazie vytváří tlak na staré, nemocné, osamělé či jinak zranitelné lidi. Ti často zápasí s pocitem, že jsou pro společnost přítěží, zejména v prostředí, kde je lidská hodnota posuzována podle produktivity či soběstačnosti. Duchovní i laické iniciativy proto připomínají, že důstojnost člověka není odvozena od zdraví nebo výkonu, ale je Božím darem, který nemůže být relativizován ani „volbou“ vlastního konce.
Referendum také odkrylo hlubší sociální problém. Mnoho Slovinců hlasovalo proti proto, že země stále postrádá kvalitní paliativní péči, domácí asistenci i rodinnou podporu. Obávali se, že asistovaná sebevražda by se mohla stát levnější náhražkou skutečné péče. Zastánci zákona upozorňují na extrémní utrpení a zdůrazňují právo člověka rozhodovat o posledních okamžicích života. Společnost tak zůstává rozpolcená mezi dvěma antropologickými přístupy − mezi pohledem na člověka jako bytost vztahů a solidarity a mezi individualismem, který vnímá autonomii jako nejvyšší hodnotu, i za cenu sebezničení.
Debata o konci života se mezitím vede i ve Francii, kde vláda opakovaně oznamuje záměr předložit zákony o paliativní péči a eutanazii, ale politická krize a výměny kabinetů posouvají vše do budoucna. Někteří francouzští politici začínají volat po referendu po vzoru Slovinska, aby občané sami určili, jaké hranice má civilizace chránit.
Slovinské hlasování tak připomíná, že otázky života, utrpení a smrti nejsou jen technické či legislativní, ale hluboce civilizační. Slovinsko dalo jasnou odpověď: odmítnutí asistované sebevraždy i širší eutanazie, potvrzení hodnoty života a závazku nést jej společně, i když je obtížný.
Redakce SPN dříve informovala o tématu pravoslaví, křivd minulosti a cestě k jejich uzdravení.
