Proč alexandrijský patriarcha nosí tiáru jako římský papež?
Jedinečná privilegia alexandrijského patriarchy sahají k 11. století a připomínají jeho historickou roli smírce i starobylou důstojnost druhého stolce pravoslavného světa
Alexandrijský patriarchát patří k nejstarším a nejváženějším církevním stolcům křesťanského Východu. Alexandrijská pravoslavná církev, oficiálně Patriarchát Alexandrie a celé Afriky, je autokefální místní pravoslavná církev, která tradičně zaujímá 2. místo v diptychu pravoslavných církví. Podle starobylé tradice byl patriarchát založen samotným apoštolem Markem.
Oficiální titul primase Alexandrjiského patriarchátu zní takto:
„Nejblaženější, Nejsvatější a Nejbožštější Otec a Prvopastýř, Papež a Patriarcha Velkého města Alexandrie, Libye, Pentapole, Etiopie, celého Egypta a celé Afriky, Otec Otců, Pastýř Pastýřů, Arcipastýř Arcipastýřů, Třináctý apoštol a Soudce vesmíru.“
S touto starobylou tradicí souvisejí také jedinečná privilegia, která alexandrijský patriarcha dodnes nosí a která jej viditelně odlišují od ostatních pravoslavných primásů.
Podle dochovaného podání dokázal alexandrijský patriarcha Feofil (Filotheos) II. kolem roku 1015 urovnat vážný spor mezi byzantským císařem Basilem II. a konstantinopolským patriarchou Sergiem II. Jeho rozhodnutí bylo přijato jako spravedlivé a nestranné a přineslo smíření dvou nejmocnějších autorit tehdejší církve a říše.
Za tento čin získal alexandrijský patriarcha čestný titul
„Soudce vesmíru“ (Κριτής της Οικουμένης),
který od té doby nese každý jeho nástupce.
Tiára
S tímto čestným označením byla spojena i jedinečná liturgická privilegia. Císař udělil patriarchovi právo nosit tiáru, tedy korunu odvozenou z imperiální tradice, odlišnou od mitry všech ostatních patriarchů a biskupů. Zcela výjimečné je také to, že alexandrijský patriarcha tiáru nesnímá ani během liturgie, dokonce ani při čtení evangelia — což je praxe, kterou nikdo jiný v pravoslavném světě nemá.
Během nedávné bohoslužby ke svátku svatého Ondřeje ve Fanaru, sloužil alexandrijský patriarcha Theodoros III. v tiáře tvarově velmi blízké právě tiárám, které kdysi nosili římští papežové. Na této bohoslužbě byl právě přítomen i papež Lev XIV.
Druhá epitrachil
Dalším znakem zvláštního postavení je právo nosit dvě epitrachile. Epitrachil je nezbytným liturgickým rouchem kněží a biskupů; nosí se vždy pouze jedna. Alexandrijskému patriarchovi však konstantinopolský patriarcha udělil ještě jednu, jako připomínku Feofilovy role smírce. Tato praxe se stala trvalou součástí bohoslužebního roucha alexandrijského patriarchy a dodnes připomíná události 11. století.
Tiára římských papežů
Původní podoba tiáry, kterou římští papežové nosili asi od 7. století, byla bílá homolovitá čepice bez ozdob. První obroučku na tiáru přidal Alexandr III. ve 2. polovině 12. století, pravidelně se však vyskytuje až od pontifikátu Řehoře IX. Od Bonifáce VIII. (1294–1303) se nosila se dvěma korunami a poslední korunu na tiáru přidal Klement V. (1305–1314).
Významy jednotlivých korun se ustálily ve 2. polovině 14. století. Pro křesťanství velmi symbolické číslo tři značí na papežské tiáře nejen to, že papež je nejvyšší kněz, soudce a zákonodárce, ale také jeho vládu nad zemí, nebem i peklem. Objevuje se i odkaz na církev bojující, trpící a vítěznou.
Tento symbol autority se v katolické církvi nepoužívá od 11. listopadu 1964, kdy papež Pavel VI. svou tiáru veřejně odložil.
_.jpg)
Dříve SPN informoval o tom, že patriarcha Bartoloměj a papež Lev XIV. se zúčastnili Ekumenické modlitby.
