Zákon o eutanazii v Senátu: Francie na rozcestí mezi životem a smrtí
Francouzský Senát se 7. ledna znovu vrátil k projednávání zákona o konci života, který patří k nejcitlivějším legislativním otázkám současnosti.
Výbor pro sociální záležitosti zahájil debatu po několikaměsíční pauze, a to v návaznosti na květnové hlasování Národního shromáždění Francie, jež v prvním čtení schválilo zavedení tzv. „práva na pomoc při umírání“. Informaci přinesl francouzský portál Tribune Chrétienne.
Návrat zákona do francouzského Senátu přichází v napjaté atmosféře, poznamenané jak domácími etickými spory, tak zahraničními zkušenostmi, zejména z Kanady. Plenární rozprava je plánována od 20. ledna, přičemž závěrečné hlasování by mělo proběhnout na konci měsíce. Prezident Emmanuel Macron opakovaně vyjádřil přání, aby byla reforma dokončena ještě v průběhu jeho mandátu. Senát však tradičně vystupuje jako zdrženlivější komora a zdůrazňuje svou roli „komory rozvahy“.
Zatímco návrh zákona o rozvoji paliativní péče se těší široké politické shodě, druhý text, upravující asistenci při umírání, vyvolává hluboké rozpory. Řada senátorů zejména z pravého středu a pravice usiluje o nahrazení formulace „právo na pomoc při umírání“ přísněji vymezeným pojmem „lékařská asistence při umírání“, omezeným výhradně na případy bezprostředně ohrožující život.
Významnou roli v debatě hraje kanadský precedent. V Kanadě se lékařsky asistovaná smrt během několika let z výjimečného opatření rozšířila do běžné praxe. Podle oficiálních údajů zde v roce 2023 zemřelo tímto způsobem více než 15 500 osob, což představuje přibližně jedno úmrtí z dvaceti. Zvláště v provincii Quebec vyvolává znepokojení skutečnost, že asistovaná smrt je někdy spojována se sociálními důvody, jako je chudoba, izolace či nedostatek péče.
Právě obava z postupného rozšiřování kritérií patří k hlavním argumentům odpůrců zákona ve Francii. Upozorňují, že jakmile je princip administrativně způsobené smrti zakotven v právním řádu, ochranné mechanismy mají tendenci slábnout pod tlakem společenských očekávání a nedostatečné podpory paliativní péče.
Do diskuse se opakovaně zapojuje také katolická církev. Katechismus katolické církve považuje přímou eutanazii za morálně nepřijatelnou a zdůrazňuje, že lidská důstojnost není závislá na zdravotním stavu ani společenské užitečnosti. Papež František i jeho nástupce papež Lev XIV. opakovaně varovali před legislativou, která by si nárokovala rozhodovat o lidském životě, a připomněli, že odpovědí na utrpení má být doprovázení a péče, nikoli odstranění trpící osoby.
Dříve SPN informoval o tom, že ve Francii vzrostl počet pravoslavných chrámů za 15 let o třetinu.
