Stále více Číňanů přechází k pravoslaví
Rostoucí počet křesťanů z Číny a Tchaj-wanu nachází v pravoslaví hlubší kontinuitu víry, historickou zakotvenost a formativní duchovní praxi, která jim v evangelikálním prostředí chyběla.
Podle materiálu publikovaného serverem Christianity Today se stále více čínských a tchajwanských křesťanů, kteří původně vyrostli v evangelikálním prostředí, v posledních letech obrací k pravoslaví. Nejde přitom o náhlý či masový přesun, ale o postupný proces osobního hledání, jenž je často spojen s akademickým studiem, hlubší reflexí dějin církve a touhou po stabilní duchovní tradici.
Jedním z takových příběhů je zkušenost Justina Liho, který se ke křesťanství obrátil během studií práva v Pekingu. Evangelikální prostředí, v němž se formoval, mu nabízelo živou bohoslužbu a silný důraz na osobní prožitek víry, postupně však v něm vyvolávalo vnitřní neklid. Setkání s pravoslavnou liturgickou hudbou a teologií pro něj znamenalo objev ticha, kontemplace a duchovní hloubky, která jej nakonec přivedla k přijetí pravoslaví v roce 2022.
Podobnou cestu popisují i další vzdělaní čínsky mluvící křesťané, s nimiž byly vedeny rozhovory v Evropě, Severní Americe i Asii. Mnozí z nich upozorňují na to, že jejich evangelikální formace je přivedla přímo od Nového zákona k reformaci, zatímco tisíc let křesťanských dějin – období církevních otců, ekumenických sněmů a formování liturgické tradice – zůstávalo stranou. Právě tento „chybějící most“ je přivedl k intenzivnímu studiu pravoslaví.
Zvláštní přitažlivost pro ně představuje pravoslavné pojetí duchovního života, které klade důraz na formaci skrze pravidelnou modlitbu, půst a liturgii, nikoli pouze na spontánní náboženský prožitek. Někteří konvertité hovoří o tom, že pravoslaví změnilo jejich chápání modlitby – nikoli jako reakce na momentální emoce, ale jako dlouhodobého procesu, který proměňuje člověka postupně a trpělivě.
Dalším důležitým faktorem je vnímání kontinuity církve. V prostředí, kde se evangelikální křesťanství často vyznačuje velkou rozmanitostí výkladů, struktur i morálních postojů, působí pravoslaví jako tradice, která si uchovává jednotu víry napříč staletími a kulturami. Pro některé čínské křesťany je tato stabilita zvlášť přitažlivá v době rychlých společenských a kulturních proměn.
Samotní konvertité však zdůrazňují, že jejich cesta neznamená odmítnutí evangelikální víry jako takové. Spíše ji chápou jako pokračování hledání duchovního základu, který „se nepohybuje s každým otřesem doby“. Přechod k pravoslaví navíc často provází nepochopení ze strany původních společenství, což ukazuje na hlubší rozdíly mezi křesťanskými tradicemi v čínském prostředí.
Zájem o pravoslaví mezi čínskými evangelikály tak zůstává spíše elitním a intelektuálně podmíněným jevem. Přesto svědčí o širší touze po víře, která není pouze funkční nebo emotivní, ale zakořeněná v živé tradici církve, sahající k prvním staletím křesťanství.
Redakce SPN dříve informovala o nárůstu počtu pravoslavných chrámů ve Francii za posledních 15 let o třetinu.
