Zahájení Zimní olympiády 2026 v Itálii jako pravý opak Paříže 2024
Francouzský deník Tribune Chrétienne porovnává zahajovací ceremoniály olympijských her v Itálii a ve Francii a mluví o rozdílu mezi povznášející oslavou dědictví a znesvěcením posvátného.
Francouzský katolický deník Tribune Chrétienne se ve svém komentáři vrací k zahajovací ceremonii zimních olympijských her Milán–Cortina 2026 a staví ji do kontrastu se zahájením letních her v Paříži v roce 2024. Podle deníku italská ceremonie nabídla esteticky i duchovně vyvážené pojetí sportovní slavnosti, zatímco pařížské zahájení je hodnoceno jako provokativní a znesvěcující, zejména kvůli kontroverzní inscenaci Poslední večeře.
🔴⚡️Il y a des cérémonies d’ouverture qui profanent, et d’autres qui élèvent
— Tribune Chrétienne (@tribuchretienne) February 7, 2026
➡️Qu’on soit Italien, Français ou d’origine italienne, l’hymne national Fratelli d’Italia, chanté par Laura Pausini, a donné la chair de poule au monde entier
➡️À l’heure des Jeux olympiques d’hiver… pic.twitter.com/9ieFm2pZsY
Autor článku upozorňuje, že italské zahájení her se neslo v duchu přijetí národní historie, kulturní identity a výslovného poselství míru. Hudba, umění i symbolika podle deníku sloužily k jednotě a dialogu, nikoli k šokování. Zvláštní pozornost věnuje vystoupením Laury Pausiniové a Andrey Bocelliho i historicky prvnímu zapálení dvou olympijských ohňů v Miláně a Cortině d’Ampezzo.
Naopak zahajovací ceremonie Paříž 2024 je v textu popsána jako jeden z nejostudnějších momentů moderní francouzské audiovize. Tribune Chrétienne kritizuje vulgaritu, odmítání křesťanského dědictví a zneužití křesťanských symbolů, které podle deníku místo spojování společnost rozdělovaly. Srovnání obou ceremonií má podle autora ukázat, že sport může být buď nástrojem ideologické provokace, nebo – jak v případě Itálie – prostorem důstojné oslavy, smíření a míru.
Pořadatelé olympijských her v Paříži 2024 se následně omluvili katolické církvi i všem křesťanským společenstvím, které se cítily dotčeny slavnostním zahájením, zejména scénou evokující Poslední večeři. V inscenaci inspirované slavným dílem Leonarda da Vinciho byli apoštolové ztvárněni drag queens a transgender modelkou, zatímco téměř nahý zpěvák vystupoval v roli řeckého boha vína Dionýsa.
