Pozvání Epifania na Fanar: signál Trumpovi o neměnnosti podpory PČU?
Už celý svět vidí, že projekt Fanara na vytvoření PCU selhal. Ale patriarcha Bartoloměj neúnavně pokračuje v protežování Dumenka. Proč?
Od 7. do 9. března 2025 byl vedoucí PČU Epifanij Dumenko v Istanbulu, kde se účastnil bohoslužeb Konstantinopolského patriarchátu na Fanaru. Vzhledem k posledním událostem nelze tuto návštěvu nazvat běžnou.
Za prvé, má zvláštní význam v kontextu postoje administrativy USA k válce Ruska proti Ukrajině. Za druhé, důležitou roli hraje současný postoj k PČU jak ve světě obecně, tak na Fanaru konkrétně. Právě z tohoto důvodu považujeme návštěvu Dumenka za jakýsi signál, který patriarcha Bartoloměj se rozhodl poslat světu. V čem spočívá?
Boji Elpidofora s Emmanuelem
Stěží lze pozvání Dumenka sloužit na Fanaru právě 9. března nazvat náhodou. Věc se má tak, že první neděle Velkého půstu v pravoslavných církvích je oslavována jako „Slavnost pravoslaví“. A symbolika tohoto svátku nespočívá pouze v tom, že církev vzpomíná na obnovení úcty k ikonám, ale také ve svědectví o vítězství nad všemi herezemi obecně. Kromě toho, v ruské tradici se v den Slavnosti pravoslaví pronášejí anathemy heretikům a nepřátelům církve, pravoslavným hierarchům se vyhlašují mnohaletí a obráncům víry se zpívá „Večná paměť“.
Samozřejmě, společná bohoslužba patriarchy Bartoloměje a člověka, kterého 11 z 15 místních církví považuje za laika nebo schismatika – to je znamení, že hlava Fanaru nemá v úmyslu přehodnotit své rozhodnutí o udělení Tomosu PČU.
Nicméně, soudě podle všeho, patriarcha Bartoloměj signalizuje nejen synodům těch církví, které Dumenka neuznaly, ale také vedoucímu Americké archieparchie Fanaru arcibiskupu Elpidoforovi.
Už dlouho kolují vytrvalé zvěsti (které byly nepřímo potvrzeny i Ukrajinským exarchátem Konstantinopolského patriarchátu), že Elpidofor je zastáncem přehodnocení Tomosu PČU. Právě on údajně stál za komisí, která přijela na Ukrajinu v zimě minulého roku, a právě on nejvíce kritizuje Dumenka a Zorju.
Další potvrzení toho, že arcibiskup Elpidofor se snaží nabídnout nějaké varianty, které by umožnily Fanaru vyřešit situaci s uznáním PČU s minimálními reputačními ztrátami, se objevilo nedávno na webu Orthodox Times, který je financován ze Spojených států.
Doslova během týdne redakce publikovala dva články, které jsou tezí velmi podobné těm prohlášením, které jsme slyšeli buď od samotného arcibiskupa Elpidofora, nebo od jeho okolí.
V prvním z nich bylo navrženo, aby se UOC a PČU na Ukrajině nejprve spojily v Exarchát Konstantinopolského patriarchátu (údajně takové spojení bude nejméně bolestné), a ve druhém se navrhuje vytvořit na Fanaru stálý synod, do kterého kromě hierarchů Konstantinopolského patriarchátu budou patřit i zástupci místních církví. Tento synod by se měl zabývat řešením „obecně pravoslavných otázek“ a podle záměru autora by mohl být první krokem k „Všepravoslavnému synaksisu“, který by vyřešil „ukrajinskou otázku“.
Samozřejmě, postoj Elpidofora uvnitř Konstantinopolského patriarchátu se nelíbí všem. Především se nelíbí hlavnímu „beneficientovi“ a ideologovi Tomosu PČU, metropolitovi Chalkidonskému Emmanuelem. Předpokládáme, že se mu podařilo přesvědčit patriarchy Bartoloměje, že plán arcibiskupa Elpidofora je bezperspektivní, a také, že tento plán poškozuje autoritu hlavy Konstantinopolského patriarchátu. A proto rozhodnutí pozvat Dumenka – to je pravděpodobně jakýsi odpověď nejen patriarchy Bartoloměje, ale i metropolity Emmanuela všem těm, kteří se snaží najít východisko ze vzniklé situace.
Navíc, tato odpověď velmi připomíná krok, který učinil starořecký politik a vojevůdce Agathokles Syrakuský, který nařídil armádě spálit své lodě – aby ukázal, že nemá žádnou cestu k ústupu. Pravděpodobně, návštěva Dumenka na Fanaru je dalším příkladem použití Agathoklovy taktiky. Pravda, musíme připomenout, že tato taktika ne vždy fungovala, a v historii byly případy, kdy, když si vojevůdci odřízli cesty k ústupu, prohráli bitvy…
Proto pozvání hlavy PČU na Fanar se může ukázat jako unáhlené rozhodnutí, které sotva prospěje Konstantinopolskému patriarchátu. Posuďte sami.
Slavnost nepravoslaví na Ukrajině
Skutečný stav věcí v náboženském prostoru Ukrajiny je velmi daleko od „slavnosti pravoslaví“. Naopak, krize se nejen prohloubila, ale také nabyla takových rozměrů, které jsou prakticky neovladatelné. Vláda přijala zákon zakazující UOC a všemi silami pomáhá vyvlastňovat chrámy kanonické církve ve prospěch PČU. Přitom zabrané chrámy „přecházejí“ prázdné, protože věřící do struktury Dumenka nechodí, a nikdo a nic je nemůže donutit.
Ve stejnou dobu vláda se souhlasem PČU činí vůči UOC naprosto ohavné kroky. Hierarchové, kněží a laici UOC nadále trpí ve vězení na absurdní obvinění, klerici jsou mobilizováni do války, a na začátku března ministerstvo kultury oznámilo „prověrku“ ostatků svatých Pečerských. Z Epifanijovy strany jako deklarovaného „svěceného archimandritu“ Kyjevsko-pečerské lavry nezazněl ani jediný protest.
To znamená, že už je zřejmé, že vedení Dumenkovy struktury nejenže nepomohlo Fanaru „překonat rozkol“ v zemi, ale mnohonásobně jej posílilo.
Navíc, uvnitř samotné PČU není ani jednota, ani vzájemné porozumění. Uvnitř ní zrají několik silných konfliktů: mezi Epifanijem a volyňským „metropolitou“ Michalem Zinkevichem, stejně jako mezi příslušníky UAPC a UCP KP, kteří „vládnou“ na jednom území.
Samozřejmě, na tomto pozadí pro Dumenka návštěva na Fanaru – to je jednoznačně „plus“. Ale pro patriarcha Bartoloměje – to je obrovský „mínus“. A nejen proto, že Epifanij sotva někdy bude moci být rukopoložený v očích ostatních místních církví. Co je pro něj mnohem horší – může se stát nerukopoloženým mezi politiky – především pro novou administrativu Trumpa.
Trump a „přátelé Bidena“
<img src="/img/forall/u/18/44/Байден_Епиф
