Výsledky průzkumu SPN: Co skutečně formuje víru v našich zemích?
Po dvou týdnech sběru dat přináší redakce SPN výsledky průzkumu v České a Slovenské republice. Co ukazují odpovědi respondentů?
Náš dotazník vyplnilo celkem 37 lidí, což sice nepředstavuje statisticky přesný vzorek celé populace, ale slouží to jako skvělá sonda pro lepší představu o postojích našich čtenářů. Velmi děkujeme všem, kteří se zúčastnili a poskytli nám cennou zpětnou vazbu. Byl to náš první výzkumný projekt SPN a jsme vděční za každý váš hlas. Už nyní víme, že příště bude výzkum ještě rozsáhlejší a témata ještě zajímavější.
Pravoslaví jako srdce průzkumu
První otázka našeho průzkumu se zaměřila na náboženskou identitu účastníků. Výsledky ukazují, že největší zastoupení mají pravoslavní křesťané, kteří představují 73 % všech odpovědí (27). S výrazným odstupem následují katolíci s 16,2 % (6 odpovědí) a skupina spiritualistů, kteří věří, ale nehlásí se k žádné církvi, což tvoří 8,1 % (3 odpovědi). Zbývající malou část tvoří lidé bez vyznání a zástupci jiných náboženství, shodně po 2,7 %.
Cesta k víře: Mezi tradicí a osobním hledáním
Druhá část našeho průzkumu se zaměřila na to, co bylo pro respondenty hlavním impulsem k víře nebo ke zvolení jejich současného vyznání. Výsledky ukazují velmi vyrovnaný souboj mezi rodinným zázemím a vědomým hledáním v dospělosti:
- Rodinná tradice: Nejsilnějším faktorem zůstává výchova v rodině, kterou uvedlo 43,2 % (16 respondentů).
- Osobní duchovní zážitek: Těsně v závěsu skončilo nalezení Boha až v dospělosti na základě silného prožitku, což byl hlavní důvod pro 35,1 % (13 lidí).
- Hledání smyslu a studium: Významnou roli hraje také reakce na životní krizi (10,8 %) nebo hlubší studium filozofie a učení (8,1 %).
- Další vlivy: Menší část účastníků k víře dovedla konverze z jiného vyznání (8,1 %), vliv partnera či přátel (5,4 %) nebo racionální úvaha, že „svět nevznikl z ničeho“ (1 odpověď).
Tato data potvrzují, že zatímco rodina dává základy, pro moderního věřícího je stejně důležité i vlastní, vědomé nalezení duchovní cesty.
Vědomá víra: Studium a příprava jako základ
Třetí otázka se zaměřila na to, zda měli respondenti chuť a možnost se podrobně seznámit s pravidly, naukou a historií své církve předtím, než do ní vstoupili (případně během dospívání). Výsledky naznačují, že pro velkou část našich čtenářů je víra spojená s aktivním vzděláváním:
- Maximální zájem o poznání: Největší skupina respondentů, celkem 35,1 % (13 lidí), zvolila nejvyšší hodnotu (5), což značí hluboký zájem o nauku a historii církve.
- Aktivní hledání odpovědí: Pokud sečteme dvě nejvyšší hodnoty (4 a 5), zjistíme, že více než polovina účastníků (54 %) vnímá studium víry jako klíčovou součást své cesty.
- Střední cesta: Hodnotu 3, tedy průměrný zájem nebo částečnou možnost studia, zvolilo 24,3 % (9 respondentů).
- Nízká míra seznámení: Naopak nejnižší hodnotu (1) zvolilo 18,9 % (7 lidí) a hodnotu (2) zvolil pouze jeden respondent (2,7 %). Tato skupina představuje ty, kteří měli před přijetím víry minimální možnost nebo potřebu studovat její pravidla a historii.
Tento graf ukazuje, že pravoslaví (a víra obecně) v našem regionu není jen o zvyku, ale pro většinu z vás představuje vědomé rozhodnutí podložené snahou porozumět hloubce křesťanského učení.
Víra jako životní kompas
Respondenty jsme v dotazníku následně rozdělili do dvou skupin – aktivní/praktikující věřící (62,2 %) a kulturní věřící (35,1 %), kteří se k vyznání hlásí, ale praktikují jej zřídka nebo neaktivně.
Pro ještě hlubší vhled do toho, jak víra ovlivňuje život našich respondentů, jsme se podívali na průměrné hodnoty odpovědí u těchto dvou skupin. Účastníci měli na stupnici od 1 do 5 (kde 5 znamená nejvyšší míru) ohodnotit, jak moc víra ovlivňuje jejich každodenní rozhodování. Výsledky ukazují zásadní rozdíl v tom, jak obě skupiny vnímají víru jako svůj životní pilíř:
Praktikující věřící: U této skupiny, která se aktivně účastní života církve, dosáhl průměr vlivu víry na rozhodování hodnoty 4,83. To potvrzuje, že pro aktivní věřící je víra téměř absolutním a rozhodujícím měřítkem jejich každodenních činů.
Kulturní věřící: U respondentů, kteří se k víře hlásí spíše tradicí, je tento vliv znatelně nižší s průměrem 2,77. Pro tuto skupinu je víra spíše doplňkem identity než přímým návodem k jednání.
Tato data jasně dokazují, že čím aktivněji člověk svou víru praktikuje, tím silnějším a vědomějším kompasem se pro něj stává při řešení každodenních životních situací.
Institucionální důvěra: Rozdělená společnost
Zatímco v předchozích otázkách o osobní víře jsme viděli jasné trendy, v otázce důvěry v církev jako instituci jsou výsledky velmi vyrovnané a ukazují na hluboké rozdělení mezi respondenty. Na stupnici od 1 (nejnižší) po 5 (nejvyšší) byly odpovědi rozloženy takto:
- Nejvyšší důvěra (5): Plnou důvěru v instituci vyjádřilo 18,9 % (7 respondentů).
- Vysoká důvěra (4): Hodnotu 4 zvolilo rovněž 18,9 % (7 respondentů).
- Střední důvěra (3): Neutrální nebo mírně pozitivní postoj zaujalo 21,6 % (8 respondentů).
- Nízká důvěra (2): Hodnotu 2 zvolilo nejvíce lidí, celkem 21,6 % (8 respondentů).
- Minimální důvěra (1): Naprostou nedůvěru v transparentnost a institucionální roli církve vyjádřilo 18,9 % (7 respondentů).
Zajímavostí je, že každá z krajních i středních hodnot (1, 4, 5) získala téměř identický počet hlasů. To naznačuje, že vnímání církve jako organizace je velmi individuální a pravděpodobně silně závisí na konkrétních zkušenostech jednotlivých věřících.
Podíváme se na jednotlivé skupiny
Důvěra u katolíků: Respondenti hlásící se ke katolické církvi hlasovali v otázce důvěry v instituci v průměru hodnotou 2,83. Jelikož se průzkumu zúčastnilo pouze 6 katolíků, nelze z tohoto čísla vyvozovat žádné obecné závěry pro celou církev. Tento výsledek uvádíme spíše jako zajímavost našeho výzkumu, která ilustruje rozmanitost názorů i v rámci menších zastoupených skupin.
Důvěra u pravoslavných: U nejpočetnější skupiny našeho průzkumu, vypadají výsledky následovně. Respondenti hlásící se k pravoslaví hodnotili svou důvěru v církev jako instituci průměrnou hodnotou 3,29.
Důvěra ostatních:
U ostatních skupin, které zahrnují ateisty, spiritualisty a lidi jiného vyznání, je vnímání církve jako instituce nejpřísnější. Důležité je ale říct, že dohromady tvořili tito respondenti skupinu 5 osob (plus jeden respondent s jiným vyznáním) a jejich průměrná důvěra v církevní organizaci dosáhla hodnoty pouhých 1,2.
Praktikující vs. Kulturní věřící
Při hlubší analýze dat o důvěře v církev jako instituci jsme narazili na zajímavý rozpor mezi těmi, kteří víru aktivně žijí, a těmi, kteří ji vnímají spíše jako kulturní identitu. Hodnoty na stupnici 1–5 opět ukázaly, že osobní zkušenost a aktivní účast hrají v míře důvěry zásadní roli:
- Praktikující věřící: U skupiny, která se aktivně účastní bohoslužeb a setkání, je důvěra v instituci vyšší, a to s průměrem 3,35. Přestože ani zde nejde o nekritické nadšení.
- Kulturní věřící: Respondenti, kteří se k víře hlásí, ale praktikují ji zřídka nebo neaktivně, jsou k institucionální stránce církve mnohem skeptičtější. Jejich průměrná důvěra dosáhla hodnoty 2,46.
SPN dříve informoval, že více než 380 milionů křesťanů po celém světě čelí pronásledování.
