Proč je česká společnost tak sekulární?
V rámci analýzy příčin vysoké míry sekularizace v České republice jsem oslovil člena Eparchiální rady PPE – Jakuba Jiřího Jukla. Ten vysvětluje, proč Češi neodmítají Boha, ale církevní struktury.
Česká republika je dlouhodobě vnímána jako jedna z nejméně náboženských zemí světa. Zatímco sousední Polsko nebo Slovensko si uchovávají silnou církevní identitu, česká kotlina se zdá být vůči institucionální víře imunní. Rozhodl jsem se proto zaměřit na kořeny tohoto stavu a oslovil odborníka na historickou teologii.
Se svými otázkami jsem se obrátil na Jakuba Jiřího Jukla, který vystudoval obor Pravoslaví na Husitské teologické fakultě UK a následně Historickou teologii na Evangelické teologické fakultě UK. Jako historik se specializuje na husitství a dlouhodobě působí v rámci pravoslavné církve.
Odpovědi Jakuba Jiřího Jukla pro SPN:
Proč je podle Vás česká společnost tak výrazně sekulární ve srovnání se svými sousedy?
Souvisí to nepochybně s historickým vývojem, kdy České země neměly historicky svou církev, kterou by mohly považovat za církev národní. Součástí národní identity tedy není, na rozdíl od našich sousedů, příslušnost k určité církvi (katolické u Poláků, Rakušanů, Bavorů a Slováků, lutherské u Sasů). V Českých zemích naopak katolická církev výrazně působila jako exponent cizích zájmů. Na druhou stranu je třeba říci, že Češi mají především rezervovaný až negativní vztah k církvi jako instituci, nikoli k víře a Bohu.
Kdy podle Vás v dějinách nastal zlom (nebo co k němu vedlo), který český národ duchovně odcizil církvi?
Historických okamžiků bylo několik. Prvním byla likvidace původně východní slovanskojazyčné církve, která v Čechách a na Moravě působila až do konce 11. století. Druhým pak násilná rekatolizace po bitvě na Bílé hoře. Obě tyto události poznamenaly vztah našeho národa ke katolické církvi – která však byla po roce 1628 jedinou církví, která u nás působila a hlásilo se k ní 100 % obyvatelstva. Obě tyto události byly zároveň formujícími traumaty v době národního obrození a náš národ je tak dostal do vínku – spolu s idealizací cyrilometodějské misie a adorací husitství. Výsledkem byl vnitřní odpor mnoha Čechů ke katolické církvi, která ovšem neměla u nás až do roku 1918 reálnou náboženskou alternativu. A když v době komunistického režimu bylo členství v církvi postihováno, vlažní katolíci neměli důvod nadále v církvi setrvávat a vychovávat k tomu své děti.
Jakým způsobem lze podle Vašeho názoru tuto situaci zlepšit a obnovit zájem o duchovní hodnoty v české společnosti?
Zájem o duchovní hodnoty není u nás třeba obnovovat, ten v našem národě je a vždy byl. Už T. G. Masaryk ostatně řekl, že „česká otázka je otázkou náboženskou“. Pokud je něco třeba, pak je to přivést Čechy zpět k církvi. V první řadě k církvi, která hlásá autentické Kristovo Evangelium. A na tom bychom všichni my, kteří jsme členy nějaké církve, měli pracovat.
Zajímal by vás názor představitelů jiných křesťanských denominací? Pokud ano, dejte nám vědět v komentářích na Facebooku a my se jich na to zeptáme.
Zajímal by vás názor představitelů jiných křesťanských denominací? Pokud ano, dejte nám vědět v komentářích na Facebooku a my se jich na to zeptáme.
SPN dříve informoval: Katolická církev v Polsku s dalším poklesem důvěry.
