Víra, která nezůstává u slov: Co nám říká apoštol Jakub

Pravoslavní křesťané, kteří se řídí starým kalendářem, si 5. listopadu připomínají svatého apoštola Jakuba, bratra Páně a prvního jeruzalémského biskupa. Církevní tradice jej spojuje s vedením apoštolského sněmu v Jeruzalémě a připisuje mu novozákonní epištolu, která nese jeho jméno. [1]

Jakubův list nezačíná složitou teologickou úvahou. Obrací se k člověku, který musí obstát ve zkouškách, ovládat svůj hněv, zacházet správně se svými slovy a nezavírat oči před potřebami druhých. „Buďte však těmi, kdo slovo činí, ne pouze posluchači, kteří klamou sami sebe,“ píše apoštol. [2]

Právě v tomto se jeho epištola dotýká každodenního života. Křesťan může znát vyznání víry, navštěvovat bohoslužby a mluvit o Bohu. Jakub se však ptá, co tato víra udělala s jeho jednáním. Proměnila způsob, jakým zachází s rodinou, kolegy, chudými nebo lidmi, kteří mu ublížili?

Když dobré přání nestačí

Nejznámější slova Jakubovy epištoly zaznívají v druhé kapitole: „Víra bez skutků je mrtvá.“ Apoštol je vysvětluje na velmi prostém příkladu. Bratr nebo sestra nemají co jíst ani co si obléct. Někdo jim řekne, aby odešli v pokoji, zahřáli se a nasytili, ale nedá jim nic z toho, co skutečně potřebují. Jaký užitek mají jeho slova? [3]

Jakub zde neodsuzuje soucitná slova. Odhaluje však jejich prázdnotu, pokud člověk může pomoci a neudělá to. Víra se nemá zastavit před dveřmi bytu, kde žije osamělý soused. Nemá skončit ve chvíli, kdy po Božské liturgii zjistíme, že někdo potřebuje odvoz, nákup nebo obyčejnou lidskou přítomnost.

Někdy je jednodušší slíbit modlitbu než darovat vlastní čas. Modlitba však nemá nahrazovat pomoc, kterou jsme schopni poskytnout. Pokud prosíme Boha, aby nasytil hladového, a přitom sami odmítneme rozdělit se o svůj chléb, naše jednání odporuje tomu, co vyslovují naše ústa.

Skutky nejsou cenou za Boží lásku

Slova o mrtvé víře mohou vyvolat dojem, že si člověk musí Boží přízeň zasloužit součtem dobrých skutků. To však není Jakubova myšlenka. Křesťanské skutky nejsou cenou, kterou Bohu platíme za spásu. Jsou odpovědí člověka na milost, kterou od Boha přijal.

Živý strom poznáváme podle plodů. Plody mu nedávají život, ale ukazují, že život v něm skutečně působí. Stejně tak skutky nevytvářejí víru jako lidský výkon. Ukazují, zda se víra stala skutečností, která proměňuje život.

Apoštol proto připomíná, že pouhé uznání Boží existence nestačí. „Ty věříš, že je jeden Bůh. Dobře činíš. Také démoni věří, ale třesou se.“ Rozdíl není pouze v tom, co člověk o Bohu ví, ale zda mu důvěřuje natolik, aby podle jeho slova jednal. [4]

Víra a skutky proto nestojí proti sobě. Jakub o Abrahamovi říká, že jeho víra působila spolu s jeho skutky a skutky ji přivedly k naplnění. Skutek je místem, kde se vnitřní důvěra stává viditelnou odpovědí člověka. [5]

Jak se chováme k lidem, kteří nám nemohou prospět

Jakubova epištola věnuje zvláštní pozornost chudým. Apoštol popisuje shromáždění, do něhož vstoupí bohatý člověk v nádherném oděvu a zároveň chudý v obnošených šatech. Bohatému nabídnou čestné místo, zatímco chudého nechají stát stranou. Takové jednání podle Jakuba odporuje víře v Krista. [6]

Tento příklad neztratil nic ze své aktuálnosti. Také dnes snadno věnujeme pozornost lidem, od nichž něco očekáváme. Jsme zdvořilejší k člověku s postavením, vlivem nebo penězi a přehlížíme toho, kdo nám nemůže nabídnout žádnou výhodu.

Jakub nás vede k nepříjemné otázce: zacházíme stejně pozorně s člověkem, kterého potřebujeme, i s tím, který potřebuje nás? Právě zde může být odhalena pravdivost naší víry. Kristus se neztotožňuje pouze s mocnými a obdivovanými, ale také s hladovými, nemocnými, osamělými a přehlíženými.

Víra se projevuje také jazykem

Skutkem není pouze dar nebo viditelná pomoc. Jakub věnuje velkou část svého listu lidské řeči. Jazyk přirovnává k malému ohni, který může zapálit veliký les. Stejnými ústy člověk chválí Boha a zraňuje bližního, stvořeného k Boží podobě. „Nemá tomu tak být,“ připomíná apoštol. [7]

Také pomluva je skutek. Posměšná poznámka, kterou odešleme do společné konverzace, může poškodit lidské jméno. Neověřená zpráva, kterou předáme dál, může rozdělit rodinu nebo církevní obec. Omluva, přiznání vlastní chyby a obrana nepřítomného člověka jsou naopak skutky, jimiž se víra stává konkrétní.

Někdy se křesťanský život projeví právě tím, že člověk určitou větu nevysloví. Zastaví hněvivou odpověď, nepřidá se k ponižování druhého a odmítne šířit něco, o čem neví, zda je to pravda. I takové mlčení může být skutkem lásky.

Co můžeme udělat dnes

Jakubův list nás nevyzývá, abychom čekali na velkou příležitost k hrdinství. Víra se nejčastěji projevuje v drobných rozhodnutích, kterých si nikdo jiný nemusí všimnout.

Může to znamenat zavolat člověku, o němž víme, že je sám. Vrátit dluh, který už dlouho odkládáme. Přiznat, že jsme někomu ublížili. Zastat se kolegy, o němž se nespravedlivě mluví. Pomoci rodičům, přestože jsme unavení. Navštívit nemocného nebo se rozdělit s člověkem, kterému chybí základní věci.

Ne každý může udělat všechno. Apoštol po nás nežádá, abychom vyřešili každou lidskou bolest. Ptá se však, zda uděláme to, co nám bylo svěřeno a co je právě v našich možnostech.

Také církevní život spojuje víru s konkrétním jednáním. Jakubova epištola vybízí nemocného, aby zavolal presbytery církve, kteří se nad ním budou modlit a pomažou jej olejem ve jménu Páně. Modlitba, přítomnost společenství i péče o nemocného zde patří k sobě. [8]

„Víra bez skutků je mrtvá“ proto není rozsudkem nad člověkem, který nedokáže vykonat dost dobrého. Je to výzva, aby dar přijatý od Boha nezůstal uzavřený pouze v myšlenkách a slovech. Víra ožívá, když se Boží milosrdenství skrze člověka dotkne někoho dalšího.

Na konci dne se nemusíme ptát pouze, zda jsme na Boha mysleli. Můžeme se také zeptat: komu dnes naše víra pomohla? Koho povzbudila, komu odpustila a čí břemeno alespoň trochu ulehčila?

Právě v takových skutcích se ukazuje, že víra není mrtvým souhlasem s náboženskými větami, ale živým vztahem ke Kristu. A ten, kdo se s Kristem skutečně setkává, jej začíná poznávat také v člověku, který stojí před ním.

Prameny a literatura

[1] Orthodox Church in America. Apostle James, the Brother of the Lord. Život svatého apoštola Jakuba, prvního jeruzalémského biskupa.

[2] Písmo svaté. Jk 1,19–22.

[3] Písmo svaté. Jk 2,14–17.

[4] Písmo svaté. Jk 2,18–20.

[5] Písmo svaté. Jk 2,21–24.

[6] Písmo svaté. Jk 2,1–9.

[7] Písmo svaté. Jk 3,5–10.

[8] Písmo svaté. Jk 5,13–16.

[9] Orthodox Church in America. Letters of Saint James. Výklad hlavního poselství Jakubovy epištoly a vztahu víry ke skutkům.