Historie pravoslaví ve 2 minutách: Co je to Pentarchie ?
Proč neexistují "pravoslavné Vatikánské státy"?
Jen málokterá struktura definuje Pravoslavnou církev tak jasně jako Pentarchie – vláda pěti. Tento historický model je klíčem k pochopení, proč Pravoslaví nemá centrální hlavu s univerzální mocí.
Počátky systému Pentarchie (z řeckého pente – pět a arché – vláda) sahají k prvním všeobecným koncilům, zejména Prvnímu nicejskému (325) a Čtvrtému chalkedonskému (451). Církevní Otcové při stanovování kanonického uspořádání potvrdili čestné a jurisdikční postavení pěti nejdůležitějších biskupských sídel:
Tyto patriarcháty, které představovaly celou tehdejší ekuménu (obydlený křesťanský svět), byly považovány za jediné prameny církevní autority.
Primát cti a konciliární autorita
V rámci Pentarchie byla zavedena zásada rovnosti. Nikdo neměl univerzální jurisdikci nad celou Církví. Patriarcha Říma (před Velkým schizmatem) a později Patriarcha Konstantinopole, jako sídlo nového císařského hlavního města, měl pouze čestný primát – byl "první mezi rovnými" (Primus inter pares).
Tato pozice znamenala, že předsedal všeobecným sněmům, ale neměl právo diktovat teologii či měnit kanonické texty, jak jsme viděli u sporu o Filioque. Klíčová rozhodnutí byla vždy přijímána koncilem (sněmem) – toto dodnes odráží pravoslavné chápání autority jako kolegiální (společné) záležitosti všech biskupů.
Proč neexistují "pravoslavné Vatikánské státy"
Absence centrální autority je také důvodem, proč se ve Východní církvi nevyvinul fenomén světské (politické) vlády, jaký známe ze Západu.
Papežská území (předchůdci Vatikánských států) vznikla na Západě po pádu Západořímské říše, kdy papež fakticky převzal světskou moc v Římě a okolí. Východní patriarcháty, včetně Konstantinopole, byly naproti tomu vždy pod světskou mocí byzantských císařů.
To znamenalo, že patriarchové vykonávali církevní autoritu pod ochranou císaře (systém symfonia), ale nikdy nevládli sami jako světská knížata. Pravoslaví tak zůstalo u striktního oddělení církevní autority od politické moci, což je v kontrastu s vývojem na Západě. Zda ale nebyli státem ovlivňováni, je další otázkou na delší rozbor.
Pravoslaví je dodnes společenství autokefálních (samostatných) církví, kde autorita spočívá ve vzájemné shodě Koncilu, a ne v centralizovaném panství jediného vůdce. Z tohoto důvodu je model "pravoslavných Vatikánských států" historicky i teologicky nemožný. I když se v poslední době do popředí víc dostává/prosazuje Ekumenický patriarcha Bartoloměj.
SPN v září napsal článek o interview francouzského pořadu, ve kterém se řešila role ekumenického patriarchy - „Je první mezi rovnými, nebo první bez rovných?“
