Životy svatých: Svatá Orosia/Dobroslava
Svatá Orosia, v českém prostředí často ztotožňovaná se jménem Dobroslava, je jednou z nejzajímavějších postav, které spojují české země se Španělskem.
Princezna z Čech na cestě do Aragonie
Podle tradice žila svatá Orosia v 9. století jako mladá žena urozeného rodu v Čechách. Některé legendy spojují její příběh s knížetem Bořivojem a svatou Ludmilou, tedy s úplnými počátky křesťanství u nás. V době, kdy Bořivoj přijímá křest z rukou sv. Metoděje a cyrilometodějská misie přináší víru ve staroslověnském jazyce, se v jejich okruhu objevuje i mladá dívka Dobroslava – Orosia.
Na webu olomoucko-brněnské eparchie se píše:
Moravská princezna Dobroslava byla dcerou bělochorvatského knížete Mojslava. V 11 letech osiřela a stala se schovankou mladých knížecích manželů Bořivoje a Ludmily, s nimiž žila na Levém Hradci. Byly to roky míru a šíření křesťanské víry v celém regionu. Mladá Dobroslava se vyznačovala laskavostí a lidumilností. Se svatou Ludmilou ji pojilo pevné přátelství, vždyť byla jen o několik let mladší. Učily se křesťanské víře u kněze Kaicha. Pokřtěny byly zřejmě r. 877, při čemž Dobroslava přijala jméno Eurosia či Orosia, které jí určil sv. Metoděj (Orosia, řec. Eurosia – dobrý déšť, rosa).
Právě v této době hledá aragonský panovník Fortún Jiménez vhodnou křesťanskou nevěstu z urozené rodiny pro svého syna Fortunia. Poselstvo se obrací na Řím, a papež podle legendy žádá o radu svatého Metoděje. Ten má ukázat právě na Orosii. Svatba proběhne v zastoupení – na Moravě, patrně na Velehradě – a mladá nevěsta se poté vydává na dlouhou cestu na západ, do Aragonie, aby se setkala se svým ženichem.
Cesta vede přes Alpy a Pyreneje až k dnešní hranici Španělska a Francie. Když svatební průvod překročí Pyreneje a vstoupí na aragonské území, dostává se do oblasti kolem dnešní Yebra de Basa a Jacy. Právě tady se má její životní cesta proměnit v cestu mučednice.
Přepadení, odmítnutí a mučednická smrt
Podle staré jacské legendy narazí Orosiina družina v horách na vojsko vedené Aben Lupem, vizigótským velitelem, který přijal islám. Ten žádá, aby se mladá křesťanská princezna vzdala své víry a stala se jeho ženou. Orosia odmítá jak odpadnutí od Krista, tak vstup do harému. Její družina je pobita a ona sama je krutě mučena.
Legendární podání líčí, že jí byly useknuty ruce a nohy a nakonec sťata hlava. Orosia přijímá smrt ve vědomí, že zůstává věrná Kristu – a právě v této věrnosti vidí tradice základ její svatosti. Text staré legendy dokonce vypráví, že před smrtí slyšela hlas z nebe, který ji oslovuje jako „nevěstu Kristovu“ a slibuje, že na její přímluvu budou vyslyšeny prosby o déšť a ochranu v bouři.
Její tělo má být nejprve pohřbeno na místě mučednictví a na dlouhý čas zapomenuto. Teprve po staletích, kolem roku 1072, nachází pastýř podle nebeského zjevení její ostatky a jsou přeneseny do Jacy. Lidé vypráví o zázracích – o dešti po dlouhém suchu, o uzdraveních, o pomoci v nebezpečích. Tak se z Orosie stává patronka kraje, ochránkyně před nepohodou, bouřemi a suchem.
Orosia, Dobroslava a „česká stopa“
Proč se vlastně tvrdí, že byla „dcerou krále Čech“? O tom nesvědčí jen pozdější zbožná představivost, ale i staré texty, které vznikly přímo ve Španělsku. Jacská legenda hovoří jasně: Orosia je „dcera přejasného krále Čech“, urozená křesťanka poslaná do Španělska za účelem sňatku. Městská kniha Jacy ze 15. století zaznamenává svědectví českého poutníka, bratra Jana z Hory Olivetské, který mluví o českém původu světice a o tom, že Češi ji uctívají jako svou krajanku.
Konkrétní rodokmen a přesné historické detaily neznáme – a je pravděpodobné, že se různé tradice a vrstvy legend později propojily. Jisté ale je, že prostřednictvím Orosie zůstává v paměti jakýsi obraz „české princezny, která se stala španělskou mučednicí“. I proto ji část české tradice označuje jménem Dobroslava a spojuje s prostředím sv. Ludmily a Bořivoje.
Patronka Jacy, ochránkyně před suchem a bouřemi
Ve španělské Jace je svatá Orosia dodnes velice uctívaná. Její svátek se slaví 25. června velkou poutí a slavnostním procesím. Ostatky světice jsou neseny v relikviáři ulicemi města, doprovázeny lidovými tanečníky, hudbou, kroji a starými rituály. Je vnímána jako ta, která „přináší déšť na vyprahlou zem“ a chrání věřící před pohromami počasí.
Je zajímavé, že i výklad jejího jména se spojuje s rosou a vláhou: Orosia – Eurosia bývá chápána jako ta, která „orouší“, „orosí“ zemi, tedy přináší úlevu po suchu. Není náhodou, že lidová zbožnost ji prosí o déšť i o ochranu v bouřích a krupobití. Zároveň je pokládána za ochránkyni posedlých a trpících duševními útrapami, za přímluvkyni trpících a zkoušených.
Orosia v českém prostředí
Ačkoliv je u nás Orosia dnes téměř zapomenuta, ve středověku ji české země znaly. Poutníci z Čech putovali do Jacy a Yebry k jejím ostatkům, prosili o pomoc a o zázraky. Zmiňují se příběhy o uzdraveních, včetně zázračného vzkříšení české dívky, která měla v Jace spadnout z okna a zahynout – a na přímluvu svaté Orosie se vrátit k životu.
Pravoslavná tradice na našem území vidí v Orosii jednu z postav, které symbolicky stojí „mezi světy“ – mezi rodnými slovanskými Čechami a hispánským prostředím, mezi dobou cyrilometodějské misie a bojem s expanzí islámu na Pyrenejském poloostrově. Její příběh připomíná, že svatost není vázaná jen na jednu zemi nebo jazyk, ale vytváří mosty mezi národy.
Kdy byla svatá Orosia svatořečena?
Ačkoli je svatá Orosia tradičně uctívána především ve Španělsku, její kult se postupně rozšířil i do slovanského prostředí. Ve Španělsku byla jako světice uctívána už od středověku a její úcta byla oficiálně potvrzena roku 1902 papežem Lvem XIII.
Na území naší církve – tedy v rámci české a slovenské pravoslavné tradice – byla Orosia potvrzena jako světice v moderní době, kdy byla její úcta uznána a znovu připomenuta spolu s dalšími ranými slovanskými a místními světci. V roce 2022 byl v Brně při slavnostním vyhlášení veřejně přednesen oficiální životopis svaté Orosie, čímž byla její památka oficiálně začleněna do okruhu svatých připomínaných v naší církvi.
_busto-relicario-de-Santa-Orosia_s-XV__craneo-1617_corona_1655-yebra-de-basa_santa-orosia_despiece.jpg)
Tím se svatá Orosia – Dobroslava – po staletích symbolicky „vrátila“ do země svého původu a stala se součástí duchovní tradice české pravoslavné církve, která ji ctí jako panenskou mučednici a patronku proti nepřízni počasí a duchovním útrapám.
Její ikonografickým znakem je často palmová ratolest mučednice a uťaté ruce – symbol kruté smrti, ale také naprosté odevzdanosti Bohu.
V minulé části rubriky „Životy svatých“ jsme se věnovali svatému Ivanu Českému, poustevníkovi z jeskyně nad Berounkou.
