Životy svatých: Basil Veliký – Otec chudých a tvůrce „města milosrdenství“
14. ledna (1. ledna) si pravoslavná církev připomíná památku svatého Basila Velikého, arcibiskupa caesarejského.
Svatý Basil nepatřil mezi ty, kteří by o víře jen teoretizovali. Byl to muž činu, intelektuál s klasickým vzděláním z Athén, a zároveň asketa, který proměnil tvář tehdejší společnosti. Jeho životní příběh ukazuje, že pravá víra se neměří slovy, ale konkrétní pomocí bližnímu.
Z akademie na poušť a zpět
Basil se narodil do vznešené a svaté rodiny (jeho babička, matka i sourozenci jsou rovněž svatí). Po studiích v Athénách, kde vynikal v matematice, lékařství i rétorice, se rozhodl pro mnišskou cestu. Procestoval Egypt i Sýrii, aby poznal život poustevníků, ale nakonec pochopil důležitou věc: láska k Bohu se nejlépe projevuje láskou k lidem.
Basileios dával přednost společnému uspořádání monastýrů, neboť se domníval, že tato forma mnišského života poskytuje více možností pro bratrskou křesťanskou lásku a trpělivost. Mimo jiné sepsal pravidla , která dodnes tvoří základ veškerého pravoslavného mnišství.
Basiliáda: První skutečná nemocnice
Největším odkazem svatého Basila na poli sociálním byla Basiliáda. Poté, co rozdal své obrovské dědictví chudým, vybudoval u Caesareje celé „město v městě“. Basiliáda zahrnovala chudobinec, sirotčinec, ubytovny pro cizince a první nemocnici svého druhu, kde mniši sloužili jako ošetřovatelé.
Sám Basil, ač sužován nemocemi ledvin a slabým zdravím, zde během hladomorů manuálně pracoval, rozděloval jídlo a jako lékař osobně pečoval i o ty nejvíce opovrhované – malomocné. Učil, že sdílet všechno se všemi je základem křesťanství: „Kdo miluje svého bližního, nevlastní nic víc než on.“
Obránce pravdy a liturgista
Basilův život byl také neustálým bojem za čistotu víry. Jako arcibiskup neohroženě čelil ariánskému císaři Valentovi, který se ho snažil zastrašit. Basil mu však odpověděl, že se nebojí ani konfiskace majetku (protože žádný nemá), ani vyhnanství (protože celá země patří Bohu), ani smrti, která jej jen dříve spojí s Kristem.
Svatý Basil věnoval velkou pozornost svátostem Církve — křtu a eucharistii, stejně jako otázce kněžské služby. Sestavil krásné a hluboké modlitby pro Božskou liturgii.
Liturgie svatého Basila Velikého se slouží v den jeho památky, v neděle Velkého půstu a také ve Svatém týdnu — na Velký čtvrtek a Velkou sobotu.
Odkaz a poslední slova
Basil Veliký zesnul vyčerpáním v pouhých 49 letech. Jeho pohřeb 1. ledna roku 379 byl tak masivní, že se na něj sjeli lidé všech vyznání – křesťané, židé i pohané. Traduje se, že nával v ulicích byl tak obrovský, že se lidé v davu radostí i smutkem doslova dusili.
Jeho poslední slova byla stejná jako Kristova na kříži: „Do tvých rukou odevzdávám ducha svého.“
Církev jej zařadila mezi svaté všeobecné světitele a učitele a je uctíván se jménem „Veliký“. Svatých s tímto čestným označením je v Církvi jen velmi málo.
SPN minule napsal článek o životě svatého Nikiforose Malomocného.
