Mýty o pravoslaví: Ďáblu slouží jen satanisté
Mnoho lidí si myslí, že služba zlu je spojena výhradně s temnými rituály nebo otevřeným uctíváním ďábla. Pravoslavná spiritualita však nabízí mnohem přísnější a hlubší pohled.
Často žijeme v představě, že pokud nikoho nezabíjíme a neúčastníme se žádných okultních seancí, stojíme automaticky na straně dobra. Z pohledu církevních otců a evangelia je však lidská cesta mnohem přímočařejší a rozděluje se pouze na dva směry: buď konáme vůli Stvořitele, nebo ji nekonáme.
Třetí cesta neexistuje
Právě v tom spočívá jádro tohoto „mýtu“. Pravoslaví učí, že neexistuje žádná neutrální zóna. Jak říká sám Kristus v Lukášově evangeliu: „Kdo není se mnou, je proti mně“ (Lk 11,23). Pokud člověk vědomě či nevědomě odmítá naplňovat Boží záměr, fakticky se podřizuje vůli toho, kdo stojí v opozici vůči Bohu.
Podle apoštola a evangelisty Jana je souvislost mezi hříchem a zlem naprosto jasná: „Kdo se dopouští hříchu, je z ďábla, neboť ďábel hřeší od počátku“ (1 J 3,8). Z tohoto pohledu tedy „služba ďáblu“ není jen záležitostí okrajových sekt, ale stavem každého člověka, který se nechává ovládat svými vášněmi, egem a hříchem.
Hřích jako neposlušnost
Sloužit zlu v pravoslavném chápání neznamená nutně pálit černé svíce. Znamená to prostě „nejít s Bohem“. Každá lež, projev nenávisti nebo lhostejnosti je v duchovním smyslu krokem do tábora protivníka.
Cílem pravoslavného života proto není jen „nebýt satanistou“, ale aktivně usilovat o svatost a spojení s Bohem (theosis). Jen tak lze uniknout neviditelné službě zlu, která se často maskuje jako obyčejná lidská slabost nebo „svoboda“ dělat si, co chceme.
Minule v rubrice "Mýty o pravoslaví": Může mít pravoslavný kněz rodinu?
