Velký pátek: Den, kdy svět zabil svého Vykupitele
Dnes pravoslavní věřící prožívají Velký pátek — den utrpení, nespravedlivého soudu a smrti Ježíše Krista na kříži.
Den, který stojí mimo čas
Velký pátek není jen připomínkou vzdálené historické události. Je to den, kdy se církev zastavuje, mlčí a hledí na kříž. Den, kdy, slovy protodjakona Jána Husára z Prešovské pravoslavné církevní obce, „je odsouzen Ten, který bude soudit všechny nás."
Pravoslavná bohoslužba dnes neslouží eucharistii. Velký pátek a Velká sobota jsou jedinými dvěma dny celého roku, kdy se v pravoslavné církvi neslaví božská liturgie. Toto liturgické mlčení není prázdnotou — je to hluboká teologická výpověď. Autor života leží v hrobě.
Nespravedlivý soud
Vše začalo v Getsemanské zahradě. Kristus, který strávil noc v modlitbě, byl zatčen skupinou ozbrojených mužů vedených Jidášem. Předveden byl nejprve před velekněze Annáše a Kaifáše, pak před římského místodržitele Piláta Pontského.
Soud byl od počátku fraškou. Hledali křivé svědectví, a nenalézali. Falešní svědkové si protiřečili. A Kristus mlčel.
Toto mlčení je jedním z nejhlubších momentů celého příběhu. Kristus, který tři roky kázal každý den, který — jak píše apoštol Jan — toho řekl a udělal tolik, že by to celý svět nepojal do knih, nyní před svými soudci mlčí. Proč?
Protodiakon Husár to vysvětluje takto:
„Jednoducho preto, lebo už povedal všetko, všetko čo bolo potrebné. A aj preto, lebo uši všetkých nespravodlivých sudcov by aj tak zostali hluchými, preto, lebo žiadna Jeho obhajoba či láskavé slovo, neodvrátili by ich zlobu, nenávisť a hnev."
Odpověděl jen jednou — když se ho velekněz přímo zeptal, zda je Kristus, Syn Boží. Řekl, že ano. A znovu mlčel.
Pilát nenašel na něm žádnou vinu. Třikrát se pokoušel ho propustit. Ale dav křičel: „Ukřižuj ho!" A Pilát ustoupil. Umyl si ruce a vydal nevinného člověka na smrt.
Cesta na Golgotu
Vojáci Krista zbičovali, oděli ho do šarlatového pláště, na hlavu mu vložili trnovou korunu a posmívali se mu: „Zdráv buď, králi židovský!" Pak ho vedli na místo zvané Golgota — místo popravní.
Cestou přinutili kolemjdoucího Šimona z Kyrény, aby nesl kříž. Kristus byl příliš vyčerpán.
Na Golgotě ho přibili na kříž. Po jeho stranách byli ukřižováni dva zločinci. Nad jeho hlavou byl nápis: „Ježíš Nazaretský, král židovský." Kolemjdoucí se mu posmívali. Velekněží a zákoníci pokyvovali hlavami: „Jiným pomáhal, sám sobě pomoci nemůže."
Jeden z lotrů po jeho boku se mu rouhal. Druhý ho okřikl: „My dostáváme, co nám náleží. Ale tento nic zlého neučinil." A obrátil se ke Kristu: „Rozpomeň se na mne, Pane, když přijdeš do svého království." Kristus mu odpověděl: „Dnes se mnou budeš v ráji."
Sedm slov z kříže
Z kříže zaznělo jen několik slov — a každé z nich rezonuje dodnes.
„Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí." — modlitba za ty, kdo ho ukřižovali.
„Ženo, hle, syn tvůj" — a učedníkovi: „Hle, matka tvá." Kristus umírající na kříži myslí na svou matku a svěřuje ji do péče milovaného učedníka Jana.
„Žízním." — jediná zmínka o fyzickém utrpení. Podali mu houbu namočenou v octě.
„Eli, Eli, lama sabachthani?" — „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" Slova žalmu 22, který celý prorokuje tuto hodinu. Kristus prožívá absolutní opuštěnost — bere na sebe tíhu odloučení od Boha, které je důsledkem lidského hříchu.
„Dokonáno jest." — řecky „tetelestai" — splněno, naplněno, dokončeno. Tato slova nejsou výkřikem poraženého. Jsou slavnostním prohlášením vítěze. Dílo spásy bylo dokončeno.
„Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého." — a sklonil hlavu a vypustil duši.
Co se stalo v okamžiku jeho smrti
Evangelisté zaznamenávají, co se stalo v okamžiku Kristovy smrti. Opona chrámová se roztrhla vedví — od vrchu dolů. Země se třásla. Skály pukaly. Hroby se otevíraly a mnohá těla zesnulých svatých vstala.
Římský setník, který celou popravu řídil a viděl, co se stalo, řekl: „Jistě byl tento člověk Syn Boží."
Kříž stál na Golgatě — místě, jehož název znamená „místo lebky". Tradice praví, že přímo pod křížem byl pohřben praotec Adam. Krev Krista stékající dolů se tak stala symbolem vykoupení celého lidského rodu — od prvního hříchu až po poslední den.
Protodiakon Husár to vyjadřuje s básnickou silou: „Dnes ľudia zabili Toho, ktorý prišiel darovať život všetkým."
Sejmutí z kříže a pohřbení
Protože se blížila sobota — den odpočinku — prosili Židé Piláta, aby urychlil smrt ukřižovaných zlámáním kostí. Vojáci přišli ke dvěma lotrům a kosti jim zlámali. Ke Kristovi přišli a viděli, že je již mrtev. Kosti mu nezlámali — naplnilo se tak proroctví: „Kost jeho nebude zlámána." Jeden z vojáků mu však kopím probodl bok. Vytekla krev a voda.
Josef z Arimateje, tajný učedník Kristův, požádal Piláta o tělo. Pilát souhlasil. Josef přišel a sňal tělo z kříže. Přišel také Nikodém — ten, který kdysi v noci přišel za Ježíšem — a přinesl směs myrhy a aloe, asi sto liber. Tělo Kristovo ovinuli plátny s vonnými věcmi a uložili ho do nového hrobu vytesaného ve skále, v zahradě poblíž místa ukřižování.
Přivalili kámen ke dveřím hrobu. A odešli.
Bohoslužby Velkého pátku
Pravoslavná církev prožívá Velký pátek v několika bohoslužebných momentech.
Čtení dvanácti evangelií — jitřní Velkého pátku — se slouží již ve čtvrtek večer. Dvanáct evangelních čtení provází věřící od Kristovy poslední řeči při Poslední večeři až po zprávu o jeho pohřbení. Věřící stojí s rozsvícenými svícemi a naslouchají celému příběhu Kristova utrpení.
Dopoledne Velkého pátku se slouží Královské hodiny — bohoslužba složená ze čtení žalmů, proroctví a evangelních pasáží, která krok za krokem sleduje průběh Kristova soudu a ukřižování.
Vrcholem dne je velkopáteční večerní — odpoledne nebo večer. Při této bohoslužbě se z oltáře do chrámové lodi vynáší plátno — epitaf — na němž je zobrazen Kristus sejmutý z kříže a kladený do hrobu. Klade se na zvláštní, květinami vyzdobený stůl, který se nazývá Boží hrob. Při vynášení kněz zpívá:
„Ctihodný Josef, z dřeva sňav přečisté tělo tvé, plátnem čistým je ovinul a pokryv je věcmi vonnými, ve hrob nový je položil."
Věřící přistupují a klanějí se před epitafem, líbají plátno a modlí se. Je to jeden z nejsilnějších liturgických okamžiků celého roku. Chrám je potichu, svíčky hoří, vůně kadidla se mísí s vůní květin — a uprostřed leží obraz mrtvého Krista.
Proč tento den není dnem porážky
Bylo by snadné vidět Velký pátek jako den tragédie a porážky. Ale pravoslavná tradice ho vidí jinak — a to zcela záměrně.
Protodiakon Husár píše:
„Kríž sa dnes týči nad zemou, nie ako znak pokory pred zlom, no ako znak víťazstva nad ním. Kríž sa dnes týči nad zemou, nie ako hrozná zbraň trestu, no ako víťazný štít veriaceho človeka."
Pravoslavná ikonografie ukřižování to vyjadřuje vizuálně: Kristus na kříži nevisí jako bezmocná, poražená oběť. Stojí s rozpřaženými pažemi — jako by objímal celé své stvoření. Jeho tvář je klidná. Je to Kristus — Vítěz, nikoli oběť.
Smrt na kříži byla v Božím plánu od počátku. Kaifáš, který rozhodl o Kristově smrti, nevědomky vyslovil proroctví: „Je lépe, aby jeden člověk zemřel za lid." Ano — ale ne tak, jak si myslel. Kristova smrt nebyla porážkou. Byla brankou.
„To, čo sa javí ako prehra, je vlastne víťazstvo, čo sa javí ako koniec, je počiatok, čo sa javí ako beznádej, je začiatok vystupovania k sláve," píše protodjakon Husár.
Hymnus Patnáctého antifonu
Jedním z nejkrásnějších textů celé pravoslavné hymnografie je Patnáctý antifonon, zpívaný při průvodu s křížem na jitřní Velkého pátku:
„Dnes visí na dřevě Ten, který zavěsil zemi nad vodami. Trnovou korunou korunují ho, který je Králem andělů. Šarlatovým rouchem posměchu odívají ho, který nebesa oblékl oblaky. Políčky přijímá Ten, který osvobodil Adama v Jordánu. Hřeby probíjejí Ženicha církve. Kopím probodávají Syna Panny. Klaníme se tvému utrpení, Kriste. Ukaž nám i své slavné vzkříšení."
Na závěr: Mlčení, které mluví
Velký pátek je dnem ticha. Eucharistie se neslouží. Zvony mlčí. Chrám je polotemný.
A přesto — nebo právě proto — mluví toto mlčení hlasitěji než cokoliv jiného. Kristus na kříži již řekl vše. Ukázal nám cestu, pravdu a život. Otevřel náruč a čeká.
„To Jeho mlčanie na kríži — to je pre nás hlasná výzva ku skutočnému kresťanskému životu. To je aj naša mocná útecha, pretože vieme, že Ten, ktorý mlčky zomiera na kríži, ktorý mlčí na Nebesiach, je Ten, ktorý nás všetkých chce zachrániť. Nezabudol na nás, neopustil nás. Je našou skutočnou a jedinou pravou nádejou." - protodjakon Ján Husár
Sláva utrpení tvému, Pane!
SPN dříve psal "Velký čtvrtek: tajemství Eucharistie a zrada v Getsemanské zahradě"
