Svatý Ivan Český: První poustevník v Čechách a skrytý pilíř naší víry
Pravoslavná církev si připomíná památku svatého Ivana Českého. Kdo byl tento záhadný kralevic, který strávil 42 let v jeskyni pod Berounem?
Poznámka redakce: Tento text je popularizačním převyprávěním pro rychlé a jednoduché přiblížení náboženských dějin.
V kalendáři Pravoslavné církve má osobnost svatého Ivana Českého zcela výjimečné postavení. Jeho svátek, který podle gregoriánského kalendáře připadá na 24. června (podle juliánského kalendáře na 7. července), nás vrací na samý úsvit křesťanských dějin v naší zemi. Svatý Ivan byl vůbec prvním doloženým poustevníkem na českém území a jeho tichý, skrytý život v modlitbách položil duchovní základy, na nichž později stavěli svatý kníže Bořivoj a svatá Ludmila.
Život v pustině a boj s démony
Podle starobylých podání pocházel svatý Ivan ze vznešeného královského rodu chorvatských Slovanů. V době, kdy na Velké Moravě začala úspěšně působit byzantská misie svatých bratří Cyrila a Metoděje, pocítil mladý kralevic silné vnitřní volání k odchodu ze světa. Opustil rodný dům, zřekl se nároku na panovnický trůn a přes Uhry a Moravu doputoval kolem roku 864 do tehdy ještě pohanských Čech.
Usadil se v neprostupné lesní samotě nedaleko dnešního Berouna v jeskyni pod mohutnou skálou, u níž vyvěral čistý pramen vody. V této naprosté izolaci prožil neuvěřitelných 42 let, přičemž ho po celých čtrnáct let před koncem života nespatřil jediný člověk. Jeho jedinou společnicí byla divoká laň, kterou mu podle tradice poslal sám Bůh a z jejíhož mléka, spolu s lesními plody, získával obživu.
Vnitřek Ivanovy jeskyně | foto: Markéta Vejvodová, Český rozhlas
Legenda o kříži a vyhnání zlých duchů: Na počátku své asketické cesty prožíval svatý Ivan v jeskyni kruté duchovní i fyzické útoky démonů, kteří se ho snažili z posvátného místa za každou cenu vyhnat. Když už byl vyčerpaný poustevník na odchodu, zjevil se mu svatý Jan Křtitel, daroval mu dřevěný kříž a dodal mu víru k návratu. Jakmile Ivan vstoupil zpět do skály, zlí duchové začali hrozivě křičet a prchat. Ten vůbec nejlítější z běsů však odmítal odejít, otevřel tlamu a chtěl světce pohltit. Svatý Ivan se ale nezalekl, hodil mu posvěcený kříž přímo do hrdla a démon s hrozným řevem prorazil strop jeskyně, kterým nadobro uletěl. Tuto pověstnou „čertovu díru“ ve skále můžete dodnes spatřit, když se tam vydáte na pouť.
Osudové setkání a svaté přijímání
Konec Ivanova pozemského života se protnul s osudem prvního historického přemyslovského knížete Bořivoje I., který tehdy sídlil na nedalekém Tetíně. Kníže při lovu nešťastnou náhodou zasáhl Ivanovu laň šípem. Postřelené zvíře dovedlo lovce až k utajené jeskyni, kde laň padla. Když z jejích ran namísto krve vytékalo hojné mléko, udivený kníže s družinou se z něj napili. V té chvíli z jeskyně vystoupil poustevník mohutné postavy, zarostlý dlouhým šedým vousem, a oslovil knížete jménem.
Kníže Bořivoj a jeho manželka Ludmila, kteří byli čerstvě pokřtěni svatým Metodějem na Moravě, pozvali svatého muže na svůj hrad. Ivan však světské pokrmy i pohodlí odmítl. Knížecím manželům pouze požehnal a požádal Bořivojova dvorního kněze Pavla, aby za ním třetího dne přišel do jeskyně sloužit svatou liturgii. Když kněz Pavel dorazil, svatý Ivan se naposledy posilnil Tělem a Krví Páně (pod obojí způsobou) a v hluboké modlitbě pokojně zesnul. Bylo to někdy mezi lety 882 až 893.
Historické otazníky a vědecké debaty
Postava svatého Ivana fascinovala historiky po celá staletí a stala se předmětem hlubokých vědeckých sporů. Klíčovým problémem byl vždy jeho původ a identita otce, kterého kronikář Václav Hájek z Libočan v 16. století pojmenoval jako „krále charvátského Gestimula“.
Teorie Gelasia Dobnera (18. století): Tento osvícenský piarista si všiml, že jméno Gestimulus nápadně odpovídá jménu Gostomysl (Goztomuizli), což byl král polabského slovanského kmene Obodritů, který padl roku 844 v bitvě s franským králem Ludvíkem Němcem. Dobner proto tvrdil, že Ivan byl synem tohoto polabského vládce a označení „charvátský“ vzniklo buď chybou popisu, nebo tehdejším chápáním slova Charvát ve smyslu obecného označení pro Slovana.
Teorie profesora Josefa Vašici (20. století): Významný slavista Vašica přišel s odvážnou hypotézou založenou na církevněslovanské legendě dochované v Rusku. V těchto textech se důsledně objevuje zkomolenina „korvacký“. Vašica usoudil, že Ivan byl ve skutečnosti mnichem slavného benediktinského monastýru v Korveji (Sasku), kam byl mladý obodritský kralevic po smrti svého otce poslán jako zajatec na výchovu. Podle Vašici to byl právě Ivan, kdo z Korveje do Čech poprvé přinesl svatovítský kult, který později vyvrcholil stavbou chrámu sv. Víta na Pražském hradě svatým Václavem.
Teorie o severních Charvátech: Jiní historici a církevní činitelé (např. pravoslavný biskup Gorazd) se přikláněli k jednoduššímu vysvětlení. Svatý Ivan podle nich pocházel z mocného kmene severovýchodních (východočeských) Charvátů, kteří v 9. století ovládali rozsáhlé území Čech a konkurovali středočeským Přemyslovcům. Jejich autonomie byla natolik silná, že jejich kníže mohl být v tehdejších legendách bez problémů titulován jako „král“.
Cyrilometodějský odkaz a liturgický boj
Zajímavostí je, že zatímco latinská katolická tradice z 15. století (tzv. Broumovská legenda) se snažila svatého Ivana vykreslit jako přísného zastánce latinské praxe přijímání „pod jednou způsobou“ (aby potlačila vliv husitů), nejstarší dochované církevněslovanské texty a Hájkova kronika mluví jasně: Ivan přijal Tělo i Krev Páně. To jej neomylně spojuje s cyrilometodějským duchovním dědictvím a východním, pravoslavným charakterem raného českého křesťanství.
Důkazem reálné historické existence poustevníka byl i moderní antropologický průzkum jeho kosterních pozůstatků, které byly v jeskyni pod dnešním chrámem ve Svatém Janu pod Skalou nalezeny v roce 1589. Expertíza potvrdila, že kosti patřily muži robustní postavy žijícímu v 9. až 11. století, který trpěl závažnou formou tzv. pseudodny – onemocněním kloubů, jež přímo odpovídá dlouhodobému pobytu v chladném a extrémně vlhkém jeskynním prostředí.
Dnes je svatý Ivan Český uctíván nejen jako patron mnichů a poustevníků, ale pro svůj hluboký vztah k divoké přírodě a zvířatům se k němu symbolicky hlásí také pravoslavní ochránci životního prostředí. Jeho mystický život inspiroval i světské umělce, včetně básníka Karla Hynka Máchy, který mu věnoval svou romantickou báseň Svatý Ivan.
SPN dříve informoval: V košické katedrále se u příležitosti svátku Narodení sv. Jána Predchodcu uskutečnila archijerejská svatá liturgia, během níž byly k úcte věřících výnimočně vyložené i vzácné relikvie svatého Ivana Českého pocházející z arcibiskupské lipsanotéky.
Zdroje:
https://www.orthodoxia.cz/svati/ivan-cesky.htm
https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%BD_Ivan
http://www.pravoslavieke.eu/pravoslavie-pravoslavni-svati/prepodobny-ivan-cesky/
https://www.moraviamagna.cz/legendy/l_ivan.htm
