Kyjivský Paterik. Starobylé svatyně a útoky na Kyjivsko-pečerskou lávru
Tým srbské redakce SPN navštívil 20. července 2025 kostel Přepodobné Matky Paraskevy v Surčinu.
Důvodem návštěvy byl rozhovor s otcem Strahinjou Golijanem o nedávno vydaném Kyjivském pateriku v srbském jazyce. Představený se dotkl také útoků na pravoslavné svatyně a ostatky svatých.
„Kyjevský paterik je kniha, kterou vydal náš kostel Přepodobné Matky Paraskevy v Surčinu. Když řekneme paterik, znamená to, že v této knize jsou shromážděny životopisy všech svatých, jejichž ostatky se nacházejí v Kyjevsko-pečerské lávře, a těch svatých, kteří se tam podvizovali (asketicky snažili). Máme zde od zakladatelů Antonije a Theodosia až po některé svaté, o nichž se ví velmi málo, ale i o nich je napsáno pár vět. Na začátku knihy je popsán samotný vznik Kyjevsko-pečerské lávry, že vznikla v jeskyních, které byly vykopány v zemi, a později z těchto jeskyní vznikla jedna z nejkrásnějších zahrad Přesvaté Bohorodičky – Kyjevsko-pečerská lávra, která v dnešní době mnoho trpí.“
Představený se později dotkl také útoků na pravoslavné svatyně a ostatky svatých.
„Všichni, kdo ničí ostatky, projdou stejným osudem jako komunisté a nacisté, kteří to dělali. To se neděje poprvé. Měli byste vědět o svatém Alexandru Svirském, jehož ostatky se nacházejí na Ladožském jezeře na severu Ruska u Petrohradu. Jeho nazývají ruským Abrahámem, neboť se mu zjevila Svatá Trojice. Jeho ostatky jsou dnes zcela jako tělo u obyčejného člověka, jen jsou žluté jako vosk, tyto fotografie můžete najít na internetu. Ruka má i nehty a žíly. Komunisté byli mnohem horší v boji proti Bohu, říkali, že ostatky jsou falešné. Když svatého řezali skalpelem, otevřel oči. Když mu oči zašili, znovu ho pořezali a tekla krev. Poté ostatky jen zavřeli. To jsou všechno obyčejní lidé a neměli by si zahrávat s Bohem a Božími svatými. To je síla, která je silnější než jakákiv pozemská síla.“
Otec Strahinja poznamenává, jak se v západním světě dívá jen na materiální, a ne na duchovní složku. Pán je odsouván na okraj a člověk je stavěn do popředí.
„Na Západě se už katedrály prodávají a dělají se z nich kavárny. Protože v těch kostelech není lid, a oni jsou zvyklí vydělávat peníze, takže musí prodat budovu, aby získali zisk. Jim to nic neznamená a to jen ukazuje, jací jsou a jak velká a jaká je jejich víra. To bude západní svět dělat s kýmkoli, protože oni Krista skryli, někde ho zahrabali a teď žijí ve tmě. V centru pozornosti se pro ně nachází člověk, a nikoli Kristus.“
Na závěr kněz dává radu, jak má pravoslavný lid na Ukrajině vydržet tato pronásledování a útoky na víru, kterým je neustále vystaven.
„Byla jedna pauza ve víře od Lenina. Lidé byli zatýkáni, protože se společně modlili Bohu v domech. Někteří udali druhé. Držte se Boha, držte Boha v sobě. Chraňte svůj život a život svých bližních, abyste netrpěli rukou těchto bezbožníků. Vítězství je jen tehdy, když se zůstane s Kristem. Měli by zůstat takoví, jací byli jejich dědové a pradědové, kteří vydrželi Tatery, Mongoly, Francouze, Němce i komunisty, tak snad vydrží i tento režim, který teď v současné době přinesl velkou bolest a smutek.“
