O DRACÍCH A DUŠÍCH
Text sv. Jana Damašského o dracích a duších přinášíme z časopisu Hlas pravoslaví.
Milí čtenáři, rádi uvádíme na stránkách Hlasu pravoslaví dva malé traktáty sv. Jana z Damašku věnované docela nestandardním tématům. Vědecké znalosti svatého otce samozřejmě nesou pečeť své doby. Všimněme si ale samotné metodologie jeho myšlení, důsledné střízlivosti v posuzování jevů okolního světa, které jsou v nápadném kontrastu s bezbřehým mysticismem vlastním falešné religiozitě.
O dracích
Někteří povídají, že draci na sebe berou lidskou podobu a stávají se hady, někdy malými, někdy obrovskými, vynikajícími délkou a velikostí svých těl, a někdy, jak již bylo řečeno, se stávají lidmi, vstupují do komunikace s nimi, ukazují se, unáší ženy a souloží s nimi. Zeptáme se [těch, kteří to všechno říkají]: Kolik rozumných přirozeností stvořil Bůh? A když nevědí, odpovíme sami: dvě – anděly a lidi. Vždyť i ďábel byl jednou z andělských mocností a poté, co dobrovolně odpadl od světla, chodí ve tmě. Takže tyto dvě rozumové přirozenosti stvořil [Bůh]. Ale pokud drak mění vzhled, komunikuje s lidmi a žije s ženami, stává se někdy hadem, někdy člověkem, jako by jedním z mnoha, pak z toho se vší jasností vyplývá, že je [bytostí] racionální a výrazně vyšší než člověk; ale to je přesně to, co se nikdy nestalo a nikdy nestane.
Ať také řeknou, kdo o tom všem vlastně vypráví? Důvěřujeme totiž Mojžíšovu učení, nebo lépe řečeno Duchu Svatému, který mluvil skrze [proroka]. [Učení] říká: „Bůh přivedl všechny živé tvory k Adamovi, aby viděl, jak je nazve, a jak je nazval, to i byla jejich jména“ (srov. Genesis 2:19). Drak byl tedy také jedním ze zvířat. Neboť neříkám, že žádní draci nejsou, draci existují, ale jsou to hadi zrození z jiných draků. Když se teprve narodí a jsou mladí, jsou malí, ale když se nasytí a dosáhnou určitého věku, stanou se velkými a tlustými, takže svou délkou a velikostí předčí ostatní hady. Dorůstají prý přes třicet loket a jsou tlustí jako velké poleno.
Dio Říman (Cassius Dio Cocceianus, 150–235), který sepsal Dějiny římské říše a republiky, v nichž vyprávěl o slavné Kartaginské válce, říká toto: Jednou, když římský konzul Regulus bojoval proti Kartágu, drak, který se najednou připlazil, usadil se za valem římské armády; Římané ho na příkaz Regula zabili a poté, co mu stáhl kůži, poslali ji do římského senátu. Když byla kůže, jak říká Dio, změřena na příkaz senátu, bylo zjištěno, a to je velký zázrak, že je dlouhá sto dvacet stop, a tloušťka odpovídala délce.
Existuje ještě jeden druh draka, který má širokou hlavu, zlaté oči a rohovité výběžky na zadní straně hlavy. Některým také z krku rostou vousy – tento druh draků se nazývá „agathodemon“ (dobrý génius) a říkají, že nemá vejce. A tento drak je druhem zvířete, jako ostatní šelmy. Neboť má vous jako kozel a také roh na zátylku. Jeho oči jsou velké a zlaté. Bývají velcí a malí. Všechny druhy hadů jsou jedovaté kromě draka, který jediný neprodukuje jed.
Vyprávějí také bajku, že draka lze vyhnat hromem: údajně vstává a umírá. Když jsem to slyšel, zasmál jsem se. Jak si lze představit [draka] někdy jako podobného člověku a rozumného, někdy jako hada, někdy vzdorujícího Bohu, někdy jím pronásledovaného? Opravdu, nevědomost je nespolehlivá věc. A proto si nejvíce škodíme, když zanedbáváme čtení svatých knih a jejich studium podle slova Páně (viz Jan 5:39). Ale voják říká: „Jsem voják a nemusím číst,“ vymlouvá se farmář farmařením; ostatní jednají podobným způsobem a my všichni zjišťujeme, že neplníme [Hospodinovo přikázání].
Hrom neškodí drakovi; hrom pochází z mraku, když se kvůli vlhkosti prolévá déšť a mrak hnaný poryvem větru houstne. A když fouknutí pronikne dovnitř a začne ho ničit, zazní hřmění. Tento hluk se nazývá hrom a to, co padá na zem pod silou větru, se nazývá blesk. Pokud zasáhne dům nebo strom, zničí je nebo roztříští, ale pokud zasáhne člověka nebo jiného živého tvora, způsobí jejich smrt. Proto vidíme, že taková rána často zabíjí lidi a jiná zvířata, ale nikoliv draky. Co se týče blesků, některé z nich mají tvar čáry, jiné jsou klikaté a další jsou ohnivé. Také se říká, že blesky a hromy se vyskytují najednou. Bezprostředně po protržení mraku následují blesk a hrom, přičemž blesk, dříve neviditelný, se okamžitě objeví a hrom se zdrží, než sestoupí shora. Proto je hrom slyšet později než blesk.
Uvedu další příklad. Podívejte se pozorně, když někdo stojící daleko na vyvýšeném místě dává signál, vidíte nejprve jeho ruku, jak klepe na dřevo, a teprve po chvíli se zvuk klepání dostane k vašim uším. Vezměte v úvahu, že totéž se děje ve mraku. Když je uvnitř naplněn větrem a zničí ho síla vlhkosti, vydává zvuk. Pokud se tak stane, že se srazí s jiným mrakem, pak je zvuk [obzvláště] silný.
O duších
Chci, abyste nebyli ignoranti ohledně následujícího. Někteří z ignorantů tvrdí, že existují ženy-duchové nazývané také geludy. Říká se, že se objevují ve vzduchu v noci, a pokud navštíví dům, nemohou jim zabránit dveře ani závory, ale vstoupí zamčenými dveřmi a škrtí novorozence. Jiní říkají, že jedí játra a všechny vnitřnosti [dětí], čímž zkracují jejich život. Někteří tvrdí, že viděli, a jiní slyšeli, jak [duchové] vstupují do domů zamčenými dveřmi, ať už s tělem nebo jen duší.
Řeknu jim, že jedině náš Pán a Bůh Ježíš Kristus to učinil, když vstoupil po svém vzkříšení z mrtvých ke svatým apoštolům zamčenými dveřmi. A pokud to dělaly a dělají ženy čarodějky, Pán neudělal absolutně nic podivuhodného, když vstoupil skrze zamčené dveře. Jestliže však budou tvrdit, že duše vchází nahá [bez těla], zatímco tělo leží na lůžku, pak ode mne poslechněte, co řekl náš Pán Ježíš Kristus: „Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout“ (srov. Jan 10:18). Což i učinil jednou během svého svatého utrpení. A proto, když čarodějnice a podlá žena provádí totéž, kdykoli se jí zachce, pak se ukazuje, že Pán nestvořil vůbec nic. A ještě něco: když čarodějnice sní játra dítěte, jak může žít dál? [Z toho je jisté], že všechny tyto nesmysly vymýšlejí jistí heretici, kteří bojují proti svaté všeobecné církvi, aby odvrátili prosťáčky od správného chápání.
Sv. Jan z Damašku
