Historie pravoslaví: Když se Řím a Konstantinopol začaly vzdalovat
Minule jsme si popsali Pentarchii. Dnes se podíváme na moment, kdy se tato jednota začala trhat a proč se cesty Východu a Západu začaly rozcházet dávno před slavným rozkolem.
Zatímco Konstantinopol, Alexandria, Antiochie a Jeruzalém žily v politickém i kulturním světě Byzantské říše, Řím se ocitl v úplně jiné realitě. Po pádu Západořímské říše (476) zůstal papež v Itálii fakticky jediným pevným bodem mezi barbarskými kmeny. Tato izolace od zbytku Pentarchie začala psát nové dějiny.
Ztráta společného jazyka
Historie není jen o teologii, ale i o praktických věcech. Do 6. století se vzdělanci v Římě i Konstantinopoli domluvili řecky. Postupně se ale znalost řečtiny na Západě vytratila a Východ přestal rozumět latině. Patriarchové si přestávali rozumět nejen v jemných odstínech víry, ale i v dopisech. Vznikly dva světy, které sice sdílely stejnou liturgii, ale začaly o ní přemýšlet jiným způsobem.
Vzestup nové velmoci a spor o císaře
Zlomový historický moment nastal o Vánocích roku 800. Papež korunoval franckého krále Karla Velikého na císaře Římanů. Pro Konstantinopol to byl šok a urážka – císař mohl být podle tradice jen jeden a ten sídlil na Bosporu.
Na Západě se papež spojil s novou barbarskou velmocí, aby přežil. Na Východě to vnímali jako zradu původního systému Pentarchie a jednotné říše. Tento politický tah definitivně narušil rovnováhu „prvního mezi rovnými“. Západní císařství začalo prosazovat své vlastní teologické novinky (např. zmíněné Filioque), které východní patriarcháty nikdy neschválily.
Dědictví rozděleného světa
Pentarchie se začala měnit v „Tetrarchii“ (čtyřvládí) na Východě a osamocenou mocenskou pyramidu na Západě. Spory o to, kdo má komu velet, nebyly jen o egu biskupů, ale o dvou různých civilizacích, které se od sebe čím dál víc vzdalovaly. Cesta k roku 1054 a definitivnímu rozkolu byla vydlážděna staletími nedorozumění a odlišného politického vývoje.
Historické ponaučení: Pravoslaví si díky tomuto vývoji zachovalo původní konciliární model, zatímco na Západě izolace vedla k vytvoření centralizované monarchie, kterou dnes známe jako Vatikán.
V minulém díle jsme se věnovali, a vysvětlili jsme si, proč v pravoslaví neexistuje jeden univerzální vládce církve.
